Přeskočit na obsah

Jazykové verze

18. 07. 2018
Oblačno

Hlavní navigace


Pomníky a sochy

Praha 1 - Pražský hrad

Zápasící Titáni (Giganti)

Pražský hrad, na pylonech vstupní brány do prvního čestného nádvoří; původní autor Ignác František Platzer z let 1761 - 62. Obrovité postavy zápasících gigantů jsou již volné kopie původních soch z r. 1902, autor Čeněk Vosmík a Antonín Procházka. Ač se pro tyto plastiky běžně užívá termínů Titáni či Giganti, uvádějí autoři publikace o pražských sochách manželé Hrubešovi termín Zápasící gladiátoři, neboť tak prý své dílo nazval sám autor. U pylonů stojí příslušníci Hradní stráže. Na mřížích brány jsou znaky rakouské říše: orel s žezlem, na lvovi sedí pachole a další pachole jej zdobí. Po stranách jsou vázy s putti.

Sv. Václav

  • Pražský hrad, na nároží starého probošství je pískovcová socha z r. 1662, autor Jan Jiří Bendl. Jde o jedno ze tří Bendlových zobrazení sv. Václava na volném prostranství.

Žulový monolit z Mrákotína

  • Pražský hrad, III. nádvoří; žulový jehlan vážící 112 tun je 15,5 m vysoký. Je vylomený z jediného kusu žuly z mrákotínského lomu u Třeště na Moravě. První pokus se nezdařil a žulový obr se při transportu rozlomil. Teprve podruhé se dílo povedlo, i když i tentokrát se při zvedání z lomu část ulomila, ale naštěstí u horního kraje, takže zbylá část mohla být upotřebena. Stavbu monolitu navrhl tehdejší hradní architekt Josip Plečnik k 10. výročí vzniku Čs. republiky v r. 1928. Podstavec je z liberecké žuly. Konečnou podobu dostal tento symbol české státnosti v roce 1996, kdy byla na vrchol osazena 2 m vysoká ocelová konstrukce jehlanu pozlacená plátkovým zlatem.

Sv. Jiří

  • Pražský hrad, III. nádvoří; bronzová socha sv. Jiří, který zabíjí draka, je významnou památkou gotického kovolijectví ze 14. st. Autor není znám, práce je datována k r. 1373 a spojena s budováním hradního vodovodu. Dříve se soudilo, že to byla práce Jiřího a Martina z Kluže a není vyloučeno ani autorství parléřovské stavební a sochařské hutě. Po požáru Hradu r. 1541 byla socha opravena. Rovněž při korunovaci Maxmiliána II. byla socha shozena tlačícím se davem a musela být znovu přelita Tomášem Jarošem. Dříve stávala na jiném místě, snad na barokní kašně před chrámem sv. Víta. Architekt Josip Plečnik ji umístil na vysoký pilíř s mělkou nádrží. Od r. 1967 zde stojí odlitek sochy, originál je ve sbírkách Národní galerie. Je to první známá socha u nás, která zdobila volné prostranství, nebyla vázána na stavební objekt.

Zlatá brána - Dvanáct měsíců

  • Pražský hrad, III. nádvoří; figurální výzdobu brány svatovítské katedrály, kterou vytvořil prof. Jaroslav Horejc v letech 1930 - 55 tvoří výjevy ze života a práce českého lidu po celý rok.

Mládí

  • Pražský hrad - Staré purkrabství, bronzová socha chlapce od Miloše Zeta

Podobenství s lebkou

  • Pražský hrad u Daliborky vedle východu ze Zlaté uličky, bronzová socha Jaroslava Róny.

Zpívající fontána

  • Pražský hrad, v zahradě u Letohrádku královny Anny; fontána patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš 1562 - 68 podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. st. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Silný sloup fontány je obklopen postavami. Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku, naslouchat tónům je však třeba v podřepu pod mísou.

Vítězství (Mladý vítěz)

  • Pražský hrad, v zahradě před letohrádkem Královny Anny je bronzová socha mladíka s ratolestí ve vztyčené paži, jejímž autorem je Jan Štursa r. 192

nahoru

Praha 1 - Hradčany

Mariánský morový sloup

  • Hradčany, uprostřed Hradčanského nám. v místě, kde se při velkém moru v letech 1713 - 14 konaly bohoslužby pod širým nebem; stavbu sloupu schválil císař Karel VI. r. 1725, základní kámen položen o rok později. Město Hradčany nemělo dost financí, proto sloup byl dokončen a vysvěcen až r. 1736. Sochu Madony (Immaculata - Neposkvrněná Panna Maria) a postavy světců na zábradlí a na pilířích obelisku vytvořil 1724 - 28 Ferdinand Maxmilián Brokoff. Po jeho smrti dokončil dílo jeho žák František Ignác Weiss. Kolem soklu pilíře stojí sochy sv. Víta, Václava a Vojtěcha, na dolním podstavci sv. Karel Boromejský, sv. Jan Nepomucký a sv. Alžběta Duryňská, která dává žebrákovi almužnu, dále sv. Petr, Florián a Pavel. Pískovcová socha Panny Marie, vysoká 206 cm, byla r. 1884 pozlacena, od r. 1894 je nahrazena kopií od Ludvíka Wurzela. Originál je dnes uložen v Lapidáriu. Kolem sousoší jsou kamenné ozdobné patníky.

Sloup Panny Marie Einsiedelnské

  • Hradčany, Hradčanské náměstí, na hradní rampě; sloup na čtyřhranném soklu nese sousoší Panny Marie s mrtvým Kristem v klíně. Je to raně barokní dílo neznámého autora cca z r. 1672. Sousoší stávalo u raně barokního kostelíka Panny Marie Einsiedelnské, jehož část byla koncem 18. st. odbourána, a tak vznikla ohrazená plošina, odkud je krásný pohled na Prahu.

Sv. Filip Nerejský

  • Hradčany, na vrcholu Zámeckých schodů na začátku hradní rampy; na kanelovaném sloupu stojí socha světce v kněžském rouchu s biretem na hlavě, v ruce má krucifix. Autorem plastiky je Ferdinand Maxmilián Brokoff. Sochu objednal císařský rada Helfríd Voračický z Paběnic, který má na soklu erb svého rodu. Socha sem byla přemístěna v r. 1764 ze svého původního místa u Arcibiskupského paláce. Na zídce vedle sochy je deska s dvěma andílky, kteří nesou v kameni vytesanou kartuš s latinskými nápisy na obou stranách: Ejhle sv. Filip Nerejský, zakladatel kongregace oratoriánů, patron šťastné smrti, příklad pokory, čistoty a lásky. Zemřel 26. května 1559. Zezadu je napsáno: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.

Sv. Václav

  • Hradčany, hradní rampa; socha stojí na barokním soklu pocházejícím z někdejšího sousoší sv. Václava s anděly od Ottavia Mosta, které stávalo na Karlově mostě do r. 1784, kdy se zřítilo do vody při povodni. Později bylo vytaženo a opraveno, dnes je uloženo v lapidáriu. Na jeho místě na Karlově mostě stojí sousoší sv. Ludmily. Sokl byl sem na hradní rampu přenesen, aby na něm byla osazena nová socha sv. Václava od Čeňka Vosmíka z r. 1906. Sv. Václav je v rytířském šatě, opírá se o štít a v ruce drží kopí. Vedle sochy je plošina s výhledem na panoráma Prahy.

Tomáš Garrigue Masaryk

  • Hradčany, na Hradčanském nám. poblíž Salmovského paláce byla 7. března 2000 při příležitosti 150. výročí narození T. G. M. odhalena jeho bronzová socha. Sochu vytvořili ak. sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš podle původního díla sochaře Otakara Španiela z r. 1931, které je umístěno v Pantheonu Národního muzea v Praze. Projektové řešení provedl arch. Jiří Rathouský. Socha je vysoká 3 m, váží cca 500 kg, stojí na kruhovém žulovém podstavci, je trojnásobnou zvětšeninou původního Španielova díla. Slavnostního odhalení se účastnil prezident Václav Havel a americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Duplikát této sochy byl převezen do Mexika pro osazení na hlavní třídě, jež nese jméno T. G. M.

Sv. Barbora

  • Hradčany, Na Opyši; někde v místě, kde bývalo popraviště pro šlechtické provinilce, byla umístěna socha neznámého autora, snad z pol. 17. st. Světice Barbora byla za víru v Kristovo učení uvězněna a po útěku z věže opět dopadena, mučena a sťata údajně vlastním otcem. Je patronkou popravených. Socha ve špatném stavu byla restaurována v r. 1986 ak. sochaři Janem Bradnou a Jiřím Novotným. Socha měla nasazenu hlavu z jiného období než vznikla, náhodou se podařilo najít rozbitou hlavu původní a tak pod odborným dohledem restaurátorů vytvořil Jiří Diviš zcela novou kopii z hořického pískovce. Socha má jako atributy uz nohou věž s třemi okny, v pravé ruce kalich s hostií, v levé palmovou ratolest jako odznak mučednictví. Původní originál i sádrový model jsou v depozitáři Pražského hradu.

Niké 89

  • Hradčany, Chotkovy sady; socha z oceli (690x160 cm) českého sochaře Pavla Krbálka, žijícího ve Švýcarsku. Již v roce 1991 socha zvítězila mezi 740 uchazeči z 35 zemí v Japonsku v soutěži Abstraktní socha. Stojí v tamějším Hakone Open Air Museum. Na podnět Klubu přátel Praha-Lucern (Luzern-Prag) v Lucernu vznikla ve dvou dalších replikách, v červnu 2002 byla první odhalena v Lucernu, v roce 2003 druhá v Praze. Je věnována Lucerňanům a Švýcarsku za jejich pomoc v dobách nesvobody, na české replice je věnování Čechům, kteří se zasloužili o znovuzrození demokracie ve své vlasti.

Sv. Jan Nepomucký

  • Hradčany, Radniční schody v úpatí; sochař Michal Jan Brokoff v r. 1709 vytvořil sochu světce v klasickém pojetí v kanonickém oděvu s křížem v levé ruce a zlacenou ratolestí v pravé, u světcových nohou jsou dvě postavy andílků s knihou a se svitkem. Tentýž sochař je autorem sochy sv. Jana Nepomuckého u vchodu do kostela sv. Jindřicha na Novém Městě a před kostelem sv. Jana Na Prádle na Malé Straně. Socha nebyla původně umístěna na schodech, ale podobně jako sousední sv. Josef stála na Hradčanském náměstí před Schwarzenberským palácem.

Sv. Josef

  • Hradčany, Radniční schody v úpatí; proti soše sv. Jana Nepomuckého na podobném soklu stojí postava sv. Josefa v rozevlátém rouchu s malým Ježíškem v náručí. Autorství se připisuje Františku Santinimu Aichlovi nebo sochaři z dílny Ottavia Mosta.

Sv. Jan Nepomucký

  • Hradčany, Pohořelec; uprostřed náměstí stojí pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s dvěma anděly z r. 1752, autorem je patrně Jan Antonín Quittainer (dle Pocheho), seznam soch Galerie hl. m. Prahy uvádí jako autora Tadeáše Hochhause. Roku 1846 sem bylo sousoší přeneseno z Hradčanského náměstí, stávalo při vyústění Kanovnické ulice.

Edvard Beneš

  • Hradčany, Loretánské nám.; socha druhého československého prezidenta byla odlita podle originálu Karla Dvořáka, který vznikl za prezidentova života (sochař se svou manželkou, herečkou Leopoldou Dostálovou, byli osobními přáteli Benešových). Slavnostní odhalení se konalo 16. 5. 2005.

Sv. Jan Nepomucký

  • Hradčany, Strahovský klášter premonstrátů; v exteriéru kláštera je osazena socha světce z r. 1818, jejímž autorem je Václav Nedoma.

Lev s československým znakem

  • Hradčany, na nádvoří Strahovského kláštera je socha umístěna od r. 1987. Vytvořil ji Bohumil Kafka. Při tvorbě měl v ateliéru v kleci živý model lva.

Panna Marie V Exilu

  • Hradčany, Strahovský klášter; při jižní hranici kláštera byla v r. 1994 instalována socha Panny Marie,7. 5. 1994 ji slavnostně posvětil pražský arcibiskup Miloslav Vlk. Socha byla původně vytvořena v Římě v r. 1954 z peněžní sbírky emigrantů ve Spojených státech. Vznikla podle fotografií vrcholové sochy Jana Jiřího Bendla na Mariánském sloupu, který stával do r. 1918 na Staroměstském náměstí, kdy byl davem zničen jakožto symbol Habsburské moci. Tato kopie Bendlovy sochy byla z bílého mramoru, nazvaná Our lady in Exil a po posvěcení byla převezena do českého benediktinského opatství u Chicaga. Krajané se zde k ní modlili za pád komunistického režimu. Panna Marie již není v exilu, je doma, stojí na dva metry vysokém podstavci a nohou zašlapuje saň, která symbolizuje zlo. Je na jednom z nejhezších vyhlídkových míst nad Prahou.

Tycho Brahe a Johannes Kepler

  • Hradčany, Pohořelec u Parléřovy ulice; před budovou gymnázia Jana Keplera stojí socha německého fyzika a matematika Johannese Keplera (1571 - 1630), podle nějž je škola pojmenována, spolu s postavou dánského astronoma Tychona Brahe (1546 - 1601). Tycho Brahe po svém příjezdu do Prahy získal od císaře Rudolfa II. rozsáhlý renesanční letohrádek Jakuba Kurze, kde měl svou astronomickou pozorovatelnu. Letohrádek stával v místě dnešního gymnazia. Tycho Brahe pozval se souhlasem císaře do Prahy Johannese Keplera, který zde dosáhl svého největšího vědeckého objevu, že planetární dráha je dokonalá elipsa, v jejímž jednom ohnisku je Slunce. Také zde napsal své základní dílo Astronomia nova. Pomník byl postaven v r. 1984, autor Josef Vajce, architektonická koncepce od ak. arch. Vladimíra Pýchy. Postavy mají dobové oblečení a drží atributy astronomie a matematiky.

Sv. Jan Nepomucký

  • Hradčany, Nový svět; v Černínské ul. na Novém světě byla asi v r. 1993 osazena moderní socha světce od Jana Švankmajera.

Francisk Skorina (Skarina)

  • Hradčany, parčík u Jelení ul., poblíž vstupu na Nový svět; 230 cm vysoká socha běloruského renesančního humanisty, vědce, lékaře a tiskaře, který dlouho žil, pracoval a zemřel v Praze. Za vlády císaře Ferdinanda I. byl botanikem nově vzniklé královské zahrady na Pražském hradě. Autorem sochy je E. B. Astafjev. Na travnatém místě u podstavce je pamětní deska s důležitými daty F. Skoriny. Odhalení díla se konalo 31.10. 1996.

Ponocný

  • Hradčany, Jelení příkop, v horní části poblíž nejníže položené stezky; pískovcová socha v životní velikosti usazená na soklu s částečně dochovaným nápisem: k uctění 75. narozenin milovaného prvního prezidenta Čsl. republiky T. G. Masaryka roku 1925. Postava je v dlouhém kožichu, na pravé ruce zavěšenu lucernu a drží v ní hůl, levou rukou přikládá k ústům hlásný roh.

Památník popraveným 8. 5. 1945

  • Hradčany, Jelení příkop; sloup ze sliveneckého mramoru zakončený dlouhým bronzovým jehlancem podle návrhu Otto Rothmayera stojí v Jelením příkopě v blízkosti Prašného mostu, nedaleko Stájového dvora. V Jelením příkopě bylo v souvislosti s pražským povstáním popraveno 21 (převážně) mladých lidí, kteří byli zatčeni skupinou SS v okolí Míčovny v Královské zahradě.

Julius Zeyer

  • Hradčany, Chotkovy sady; monumentální pomník českého básníka, prozaika a dramatika vytvořil Zeyerův přítel profesor Josef Maudr v r. 1913 z mramoru a pískovce. Je to umělá jeskyně s postavami Zeyerových děl (Paskalina, Kazi, Teta a Libuše, Radúz a Mahulena, v pozadí Amis a Amil), nad jeskyní reliéf s portrétem básníka. Na zadní straně umělé jeskyně je deska s přehledem Zeyerových děl. Pomník doplňuje pramen vody.

Pomona (Dívka s jablkem)

  • Hradčany; nedaleko Zeyerova pomníku v Chotkových sadech stála bronzová plastika dívky s jablkem, autor Břetislav Benda, r. 1957. Socha zde byla osazena v r. 1960. Socha byla r. 1998 ukradena skupinou zlodějů soch, kteří se v letech 1998 - 2001 podíleli na rozsáhlých krádežích plastik, podařilo se je dopadnout.

Charlotta Masaryková

  • Hradčany; busta v Mickiewiczově ul. 13/239; na domě proti kanadské ambasádě ve výklenku na fasádě domu je busta Masarykovy manželky Charlotty Masarykové. Jejím autorem je Vojtěch Sucharda. V domě nějaký čas Charlotta i Alice Masaryková nějaký čas žila.

Český lev

  • Hradčany; Chotkova ulice; v ostrém ohybu silnice proti Jelenímu příkopu je socha lva od Josefa Maxe z let 1848 - 49, která sem byla přenesena počátkem 60. let z bývalých Švermových sadů Na Poříčí - původně z Poříčské brány (dnes jsou Švermovy sady zrušeny, na jejich místě bylo postaveno Muzeum hl. m. Prahy). Ještě předtím byla umístěna na novoměstských hradbách. Je to heraldický dvouocasý lev s českou královskou korunou na hlavě a byl vytvořen na podnět hraběnky Elišky Šlikové k uctění památky padlých vojínů při italském tažení 1848 - 1849.

Komenský se loučí s vlastí

  • Hradčany; Bílkova vila, zahrada proti Chotkovým sadům. Autorem pomníku z r. 1926 je František Bílek. Sousoší vytvořil nejprve ve dřevě, teprve potom v pískovci. Kromě ústřední postavy učitele národnů J. A. Komenského je zde ještě postava ženy v dobovém prostém kroji, postava starce a chlapce v obleku selských zemanů. Autor zamýšlel dílo darovat městu Praze, ale pro nekončící diskuse o jeho umístění je nakonec dal do své vlastní zahrady.

nahoru

Praha 1 - Malá Strana

Mouřenínové (Maurové), Noc a den

  • Malá Strana, Nerudova 5; na barokním Morzinském paláci, v němž dnes sídlí rumunské velvyslanectví, podpírá balkon s kovovou mříží dvojice soch mohutných svalnatých mouřenínů či Maurů. Průčelí paláce podle návrhu Jana Blažeje Santiniho Aichla nechal vybudovat v letech 1713 - 14 Václav hrabě z Morzina, který měl dva mouřeníny ve svém šlechtickém erbu. Monumentální plastiky vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff stejně jako poprsí Den a Noc nad portálem a alegorie Čtyř dílů světa na atice paláce.

Toileta (Eva; Žena po koupeli)

  • Malá Strana, Nerudova; bronzová socha sedícího ženského aktu v horním konci ulice, která zde byla osazena v r. 1922. Studie k soše však vytvořil sochař Jan Štursa již v l. 1901 - 10. Bývá označována jako předěl v jeho díle mezi secesí a monumentálním neoklasicismem.

Patníky

  • Malá Strana, na Malostranském náměstí před Lichtenštejnským palácem bylo v roce 1993 osazeno 27 moderních litinových patníků od sochaře Karla Nepraše, jejich výška je 125 cm.

Morový sloup Nejsvětější Trojice

  • Malá Strana, Malostranské nám.; jeden z nejkrásnějších pražských sloupů stojí v horní části náměstí před průčelím chrámu sv. Mikuláše. Trojboký sloup vysoký přes 20 m je z pískovce doplněného vložkami z černého a červeného mramoru. Má trojúhelníkový půdorys jako symbol Nejsvětější Trojice. Uprostřed nad oltářním stolem na hadu a zeměkouli stojí Panna Marie, okolo sloupu pak čeští patroni: sv. Václav, Vojtěch, Ludmila, Jan Nepomucký a Prokop. Na vrcholu sloupu je symbolika Nejsvětější Trojice: Bůh Otec, Syn a Duch Svatý v podobě holubice. Nejvýše je vševidoucí Boží oko. Dodatečně byly ve spodní části zřízeny fontány a pod sochami umístěny vázy a putti od Ignáce Františka Platzera. Sloup byl vytesán z vděčnosti za vymizení moru v r. 1713 kameníkem Františkem Wolfgangem Herstorferem, sochařem Janem Oldřichem Mayerem a Ferdinandem Geigerem podle návrhu Giovanni Battisty Alliprandiho.

Ernest Denis

  • Malá Strana, Malostranské náměstí 4/27 - dům Bílý orel. Busta a pamětní deska byly odhaleny 31.října 2003, autory jsou ing. arch. Mikoláš Vavřín a akademický sochař Petr Roztočil. Za první republiky v těchto místech stávala vědcova socha od sochaře Karla Dvořáka, odhalená 27.10.1928 Edvardem Benešem. Nacisté ji ale v roce 1940 sňali a zničili.Ernest Denis (1849 - 1921) byl francouzský historik a slavista, který se zajímal o české dějiny a v Praze založil Francouzský institut, který dodnes nese jeho jméno.
    Albrecht z Valdštejna - Malá Strana, II. nádvoří Senátu Parlamentu ČR; bronzová socha podle předlohy Ludvíka Šimka z 19. stol., autor restaurátor Petr Dvořák; odhalena 16. 10. 2009
    Milostné Pražské Jezulátko - Malá Strana, Karmelitská ul., kostel Panny Marie Vítězné; voskovou, asi 45 cm vysokou sošku podoby asi tříletého dítěte věnovala r. 1628 konventu bosých karmelitánů Polyxena z Lobkovic (figurku přivezla do Prahy ze Španělska r. 1556 její matka). Jezulátku zasílají věřící z celého světa votivní dary, hlavně šatičky, do kterých je převlékáno podle jednotlivých období církevního roku. První neděli po Velikonocích r. 1655 vložil světící biskup pražský na Ježíškovu hlavu vzácnou korunku. Výročí této události se od té doby slaví slavnostní bohoslužbou.

 

Panna Maria Loretánská

  • Malá Strana, Tržiště; na starobylém domě U Ježíška čp. 303 na fasádě do dvora je mezi okny v prvním patře reliéfní polychromovaná soška Panny Marie Loretánské. S rozevlátými vlasy a šatem stojí na obláčku s hlavičkami andílků. Autor není jistý, někdy se uvádí Ludvík Kohl, což je sporné.

Winston Churchill

  • Malá Strana, Thunovská ul.; na rohu Thunovské ulice nedaleko budovy velvyslanectví Velké Británie je na vysokém podstavci umístěno Churchillovo bronzové poprsí s motýlkem a rukama držícíma klopy kabátu. Autorem sochy, která byla odhalena v r. 1992, je František Bělský, žijící ve Velké Británii.

Miroslav Tyrš

  • Malá Strana, na nádvoří Tyršova domu; Tyršova bronzová postava je oděna do sokolského kroje, v pravé ruce drží šavli, která naznačuje, že šerm byl jedním z nejoblíbenějších sportů zejména v počátku sokolského spolku. Pomník vytvořil Ladislav Šaloun a byl odhalen v r. 1926 při VIII. všesokolském sletu. Za okupace byla socha zničena, poté odlita znovu podle dochovaného modelu.

Pomník obětem komunismu

  • Malá Strana, Újezd; pomník byl odhalen 22. května 2002 v ose Vítězné ulice na úpatí Petřína. Autorem je sochař Olbram Zoubek, který sousoší vytvořil ve spolupráci s ing. arch. Zdeňkem Hölzelem a ak. arch. Janem Kerelem. Pomník se skládá z monumentálního schodiště, na němž stojí sedm bronzových plastik postav, které se postupně proměňují v torza. Středem schodiště se táhne bronzový proužek, na němž je uveden počet lidí, které komunistický režim odsoudil, popravil, zabil při útěku do ciziny a přiměl k emigraci. 9.11. 2003 poškodil jednu ze soch výbuch nastražené nálože.

Památník neznámých dětí 1939 - 1945

  • Malá Strana, Karmelitská ul.; vlevo před hlavním průčelím kostela Panny Marie Vítězné je památník dětí, které zahynuly za 2. světové války. Autorem bronzového basreliéfu je výtvarník Quido Adamec. Pod ním byla ve skřínce uložena prsť z hrobu neznámých dětí v Terezíně. O zřízení památníku se zasloužil Svaz katolické charity a pražský arcibiskup Josef Beran, který ho 2. května 1947 slavnostně vysvětil.

Sv. Jan Nepomucký

  • Malá Strana, Říční ul.; u jižní zdi románského kostela sv. Jana Křtitele Na Prádle stojí zdařilá pískovcová plastika sv. Jana Nepomuckého z r. 1715 z dílny Brokoffů. Dříve stávala na nároží Karlova náměstí a Resslovy ulice a konávaly se u ní svatojanské pobožnosti. Když se v r. 1938 v těchto místech boural dům U Šálků, byla socha přemístěna.

Sv. Kateřina

  • Malá Strana, Kampa; na začátku malé uličky Hroznové je dům, který spolu s domem sousedním býval útočištěm slepých dívek. V r. 1932 byl charitativní ústav přestavěn a na jednom z nároží byla tehdy umístěna socha sv. Kateřiny, dílo Břetislava Bendy. Sv. Kateřina byla významnou křesťanskou mučednicí, která odmítla sňatek s mocným císařem, neboť se jí ve snu zjevilo Jezulátko a navléklo jí na prst zásnubní prsten. Rozzlobený a mocný císař ji nechal mučit a nakonec byla sťata. Sochař ji zpodobnil s mučednickým kolem, popravčím špalkem a sekyrou a se svazkem listin v ruce, neboť byla velmi vzdělaná a učená a byla patronkou filozofické fakulty Karlovy univerzity.

Josef Dobrovský

  • Malá Strana, Kampa; na severním okraji parku před domkem, který hrabě Nostic věnoval českému buditeli Josefu Dobrovskému, je jeho pomník, přenesený sem z Vrchlického sadů r. 1949. Podle návrhu prof. Tomáše Seidana z r. 1891 ho vytvořil v r. 1902 z kararského mramoru sochař Václav Žďárský. Na vysokém žulovém podstavci je Dobrovského portrétní busta v nadživotní velikosti. Josef Dobrovský byl s rodinou Nosticů ve velmi dobrých vztazích, vzdělával jejich čtyři syny.

Dívka s hrozny

  • Malá Strana, Kampa; v Nosticovské zahradě zde byla v r. 1960 umístěna socha Karly Vobišové.

Sedící akt

  • Malá Strana, Kampa, v parku na travnaté ploše poblíž Muzea Kampa, plastika z roku 1965, autor Jan Hána

Prádelna

  • Malá Strana, Kampa; kamenný pomník ve tvaru mýdla, stojící vlevo za vchodem do Nostické zahrady na Kampě. Je na něm nápis Prádelna a letopočet 1659. Připomíná někdejší prádelnu ve Zlomkovském domě, která se podle svého zřizovatele barona Wendlingera nazývala Wendlingerovské prádlo. R. 1765 objekt zakoupil hrabě Nostic a prádelnu přenesl do bývalého Zlomkovského mlýna v sousedství.

Židle

  • Malá Strana, Kampa, betonová zeď zdymadla před Sovovými mlýny; obří dřevěná židle, autorky Magdaleny Jetelové, práce studentů ateliéru Kurta Gebauera z UMPRUM, byla sem umístěna v červnu 2003 jako poutač pro znovu otevřené muzeum v Sovových mlýnech. Byla vyrobena z topolového dřeva a vysoká 6 m. Před povodní v roce 2002 zde stála menší židle, která však během povodně v srpnu 2002 odplavala po Vltavě a byla objevena až ve Vraňanech u Mělníka, asi 40 km od Prahy. Po povodni byla umístěna v městské galerii v Brně, od července 2004 je v klášterní zahradě v Litomyšli. Její větší verze se nacházela na Kampě do 30. 10. 2012, kdy byla socha vzhledem k narušení struktury dřeva odstraněna.

Titáni

  • Malá Strana, Kampa, před Sovovými mlýny; tři monumentální sochy z hrubě opracovaných kmenů stromů. Jejich autorkou je Emilie Benes Brzezinská, která je darovala Museu Kampa. Sochy jsou zde umístěny nastálo. Původně jich bylo pět, ale při provizorním umístění před galerií dvě z nich poničila bouře.

Pomník na památku amerických hasičů a záchranářů

  • Malá Strana, Kampa, u mostního oblouku pod Karlovým mostem, pomník věnovaný záchranářům, kteří zahynuli 11. září 2001 v New Yorku. Žulový pomník byl odhalen 11. 9. 2010 a v září 2011 byla na kvádr umístěna plastika přilby amerických hasičů. Na helmě je nápis ,,Hasič je člověk, který žije na světě dvakrát, pro sebe a pro druhé. A právě proto je život hasiče pravým příkladem správného pochopení lidského života."

Sv. Petr

  • Malá Strana, U Lužického semináře; ve výši 1. patra na nároží někdejšího Lužického semináře čp. 90 stojí plastika sv. Petra z r. 1728. Jejím autorem je lužický sochař Matěj Václav Jäckel. V 1. patře ústavu, který vzdělával studenty z Horní Lužice, byla domácí studentská kaple sv. Petra. Sv. Petr jako Kristův zástupce na zemi drží klíč od království nebeského, v druhé ruce velkou knihu, v níž jsou sepsány hřích lidí, podle nichž budou či nikoliv vpuštěny do nebe.

Čůrající postavy

  • Malá Strana, Cihelná ul., ve dvoře Hergetovy cihelny; dvě mužské, 210 cm vysoké postavy z bronzu vytvořil David Černý. Obsahují elektronické zařízení, které umožňuje natáčet boky a zvedat penis tak, že proud vody na hladinu píše písmena. Uvnitř obsažená gsm jednotka přijímá sms zprávy, odeslané na číslo napsané opodál (+420 724 370 770).

Sv. Prokop

  • Malá Strana čp. 625, Prokopská ul.; na nároží jednoho z nejstarších domů na Malé Straně. Dům býval kdysi kostelem, vysvěceným r. 1214, za husitských bouří zničený a znovu vystavený r. 1689. Po zrušení kostela za josefinských reforem jej přestavěla hraběnka Kolovratová na obytný dům a na nároží jako vzpomínku na bývalý kostel nechala osadit kamennou sochu Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera, který byl jako první Čech prohlášen papežem Inocencem III. za svatého. V pravé ruce drží řetěz, na němž má připoutaného ďábla.

Sv. Augustin

  • Malá Strana, v zahradě kláštera svatého Tomáše v Josefské ul.; socha sv. Augustina zde byla odhalena a posvěcena 27. 4. 2000, jejím autorem je Jan Řeřicha. Socha představuje svalnatého muže s klenutým hrudníkem a býčí šíjí. Sv. Augustin byl do svých třiatřiceti let divoký a známý milovník, teprve pak začal hledat cestu k Bohu a pátrat po smysluplném životě.

Sv. Hubert s jelenem

  • Malá Strana, Tomášská 4; dům U Zlatého jelena má v prvním patře v nice rozměrné sousoší sv. Huberta a jelena s křížem mezi parohy, které zde mělo funkci domovního znamení. Objednal je jeho majitel Jan Kašpar Friedrich, který nechal dům přestavět ve stylu vrcholného baroka patrně Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem. Domovním znamením chtěl poctít patrona lovců sv. Huberta, neboť byl sám nadšeným lovcem. O svatém Hubertu se vypráví, že kdysi se rád věnoval panským zábavám, zejména lovu, a když jednou uviděl jelena se znamením kříže mezi parohy, pochopil, že mu takto Bůh dává znamení, aby skončil se světskými radovánkami. Změnil svůjj život a začal se skutečně věnovat duchovnímu stavu, stal se knězem a později i biskupem. Domovní znamení sv. Huberta s jelenem vytesal v kameni v r. 1726 Ferdinand Maxmilián Brokoff.

Sv. Jan Křtitel

  • Malá Strana, Maltézské nám., proti průčelí maltézského kostela; sousoší patrona maltézského řádu sv. Jana Křtitele z pískovce je od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z r. 1715. Tvoří je postava stojícího světce s praporem v pravé ruce a s beránkem u nohou, níže na soklech pak jsou sochy andělů se štíty, na nichž je latinský, český a německý nápis: Mezi syny ženskými nebyl nalezen větší nad Jana Křtitele. Dolní část podstavce je zdobena reliéfy Navštívení Panny Marie, Stětí sv. Jana Křtitele a Zjevení sv. Jana Křtitele. Obličej anděla s kartuší s českým nápisem je považován za podobu autora Ferdinanda Maxmiliana Brokoffa. Sousoší původně tvořilo střed kašny, která byla v 80. letech necitlivě odstraněna. V r. 1988 sousoší restaurovala ak. sochařka Drahomíra Šťovíčková.

Herkules a soubor soch Adriana de Vriese

  • Malá Strana, Valdštejnská zahrada; sochu Herkula i čtyři páry bronzových soch bohů a koní vytvořil významný nizozemský sochař Adrian de Vries, který žil za Rudolfa II. na Malé Straně. Sochy zdobily Valdštejnskou zahradu od r. 1625 - 26. Albrecht z Valdštejna dal zahradu vybudovat zároveň s Valdštejnským palácem v letech 1623 - 1630. Všechny Vriesovy sochy odvezli Švédové na konci třicetileté války v r. 1648 jako válečnou kořist. Dodnes jsou umístěny v královské zahradě zámku v Drootningholmu. Ve Valdštejnské zahradě jsou dnes kopie Vriesových soch, které dal pořídit koncem 19. st. Arnošt František z Valdštejna a které byly odlity v dílně Hermanna Bergmanna ve Stockholmu. Kopie Vriesovy bronzové sochy Herkula stojí na kamenném podstavci na malém ostrůvku uprostřed kulatého rybníčku v té části zahrady, která přiléhá k Valdštejnské jízdárně. Rybníček lemují čtyři sochy vodních víl. Herkules drží v pravé napřažené ruce velký kyj, kterým se chystá udeřit draka u svých nohou. Kopie osmi dalších Vriesových soch lemuje hlavní cestu zahrady před salou terenou. Bronzové sochy na kamenných podstavcích představují antické bohy a koně a patří k vrcholům manýristického sochařství.

Venuše

  • Malá Strana, Valdštejnská zahrada; žoldnéři švédského generála Königsmarka r. 1648 odvezli z Prahy kromě Vriesových soch také také sochu Venuše od Benedikta Wurzelbauera, která spolu s jeho Amorem a delfínem zdobila bronzovou fontánu, již Albrecht z Valdštejna získal ze zahrady Lobkovického paláce na Hradčanech pro svou zahradu Valdštejnského paláce. Socha Venuše byla jako jediná r. 1890 vrácena do Prahy. Její kopie (originál je v NG) je osazena od r. 1938 na bronzové fontáně před salou terrenou.

Dívka s holubicí

  • Malá Strana, Klárov; v parčíku pod starými zámeckými schody byla v 60. letech instalována socha dívky s holubicí v napřažených dlaních. Autorem je Václav Šimek. Stejný název má socha jiného autora na nám. Míru.

Povodeň

  • Malá Strana; socha byla instalována na Klárově 14.srpna 2003 v 15 hodin. V té době totiž přesně před rokem, 14.srpna 2002, voda dosáhla na Klárově svého vrcholu. Autorem sochy je student akademie výtvarných umění Dominik Lang. Je vyrobena z průhledného polykarbonátu a její půdorys má tvar ženské postavy. Několik průřezů sochou vyznačuje vlastně výšky největších pražských povodní. Socha zde má být pouze dočasně.

Pomník II. odboji

  • Malá Strana, Klárov; bronzová, obarvená socha od Vladimíra Preclíka ve tvaru rozevláté československé vlajky. Součástí pomníku je nápis "Postůj v úctě před památkou obětí a vítězů". Pomník byl odhalen 25. 5. 2006.

Dívka

  • Malá Strana, Mostecká ul.; před kinem U hradeb je instalovaná socha, kterou vytvořil Jan Hána.

nahoru

Praha 1 - Petřín

Karel Hynek Mácha

  • Petřínské sady v parku na Nebozízku; sochař Josef Václav Myslbek a architekt Antonín Balšánek vytvořili v roce 1910 - 12 bronzový pomník Karla Hynka Máchy, který se narodil nedaleko v domě U bílého orla na Újezdě. Jedna z nejpopulárnějších pražských soch je symbolem věčného mládí a lásky, o což se zasloužila autorova slavná báseň Máj. Básník stojí s pravou rukou lehce opřenou o zídku, na které leží otevřený sešit, v levé drží kytici šeříku. Podstavec je z leštěné žuly.

Milan Rastislav Štefánik

  • Petřínské sady, před hvězdárnou na Petříně; dvouapůlmetrovou bronzovou sochu astronoma, politika a slovenského generála, který se významnou měrou zasloužil o založení československého státu, vytvořil Bohumil Kafka. Socha stála za první republiky u Bratislavy a byla zničena v době existence slovenského státu za 2. sv. války. Model pomníku byl v majetku Národní galerie a byl mnoho let v depozitáři na hradě Pecka. Slavnostní odhalení pomníku pořádala 30. srpna 1994 pražská Nadace M. R. Štefánika, Národní galerie a Štefánikova hvězdárna. Umístění pomníku u hvězdárny na Petříně bylo dáno tím, že již za první republiky hvězdárna nesla jeho jméno.

Čtrnáctiletá

  • Petřínské sady; pod letohrádkem Kinských stávala bronzová socha mladičké dívky, něžná postava se zkříženýma rukama na prsou. V r. 1928 ji vytvořil sochař Karel Dvořák. Jednou byla poškozena opilcem, později byla zcela ukradena a jen díky tomu, že ji poznal jeden ze zákazníků starožitnictví, byla zachráněna pro veřejnost. V současné době je v depozitáři Muzea hl. m. Prahy a má z ní být pořízena kopie určená k osazení na původní místo.

Vodník a Rusalka (Víla), Touha

  • Petřínské sady; dvě bronzové pohádkové postavy zdobily jezírko u alpina pod Růžovým sadem. Autor aktu sedícího muže i dívky s dlouhými rozpuštěnými vlasy je Vilém Amort. Obě sochy pocházejí z r. 1899. Plastiky z jezírka měly být ukradeny. O jejich dalším osudu nevíme.Plastika Touha je rovněž bronzový akt mladé ženy od Viléma Amorta, je z r. 1907 a zdobí Růžový sad.


Polibek

  • Petřínské sady; socha Josefa Mařatky z r. 1921 je umístěna nedaleko horní stanice lanové dráhy. Klečící ženský akt objímá a líbá sklánějící se akt muže na soklu od Jana Kotěry.

Vítězslav Novák

  • Petřínské sady u vyhlídkové cesty v blízkosti lanovky; autorem třímetrového bronzového pomníku hudebního skladatele a pedagoga, stojícího na bílém mramorovém soklu, z r. 1950 je sochař Jan Kodet, architektem Josef Gočár. V soklu je vyzlacený nápis: Vítězslav Novák - 5. XII. 1870 - 18. VII. 1949. V podstavci je urna s jeho popelem. Dílo financovala vdova po skladatelovi. Jan Kodet vytvořil v r. 1950 k 80. výročí skladatelova narození také bronzovou bustu Vítězslava Nováka na domě čp. 246 na Masarykově nábř. 12.Na podzim r. 2006 byla socha opravena po svržení vandaly.

Jan Neruda

  • Petřínské sady; za lanovou drahou v Seminářské zahradě stojí pomník spisovatele, jehož autorem je sochař Jan Simota, architektem Karel Lapka. Byl odhalen 22. října 1970 a básník hledí na svou milovanou Malou Stranu. Původně stál Nerudův pomník, dílo prof. Karla Dvořáka z r. 1934, na Újezdě v místech, kde se básník narodil, kde stávala do r. 1932 vojenská kasárna, v nichž měl jeho otec kantýnu. Dvořákův pomník byl později přemístěn do Národního muzea. Jan Neruda má od r. 1895 pamětní desku na domě U Dvou slunců čp. 233 v Nerudově ul, kde zamlada žil a započal svou literární kariéru. Také na jeho úmrtním domě ve Vladislavově ul. čp. 1382 je od počátku 30. let XX. st. jeho pamětní deska.

Ferdinand Laub

  • Petřínské sady; pískovcový pomník českého houslového virtuosa a skladatele z r. 1913 je od Vojtěcha Sapíka. Je asi v polovině svahu Petřína poblíž lanové dráhy. Sedící postava s houslemi na masívním soklu z pískovce sem byla v r. 1950 přenesena z Křivoklátu. Kamenná deska ze strany soklu nese základní data a charakteristiku Ferdinanda Lauba.

Vojtěch Náprstek

  • Petřínské sady; u Hladové zdi nad restaurací Nebozízek byl již v r. 1896 postaven u příležitosti nedožitých sedmdesátin českého vlastence a mecenáše Vojty Náprstka památník ze žuly a mramoru v podobě stolu se secesními ornamenty s textem: "Na památku pohoštění, jež poskytoval Vojta Náprstek v letech 1865 - 1883 mládeži škol pražských". Pomník podle návrhu Josefa Fanty byl postaven na podnět Amerického klubu českých dam, který působil v domě U Halánků, zejména Žofie Podlipské.

Jaroslav Vrchlický

  • Petřínské sady; v zahradě Lobkovického paláce stojí pomník básníka v nadživotní velikosti, sedícího s knihou v ruce, s dvěma okřídlenými génii u nohou. Autory pomníku jsou sochaři Josef a Antonín Wagnerovi a arch. Jan Sokol, vznikl v r. 1956 a osazen byl v r. 1960. Jaroslav Vrchlický má pamětní desku na domě čp. 1897 na Rašínově nábřeží, dílo Ladislava Šalouna z r. 1929.

Masarykovi vnuci

  • Petřín - Seminářská zahrada; pomník dvou hrajících si aktů dětí se šesti žabkami a dvěma ještěrkami představuje dva Masarykovy vnuky, děti jeho mladší dcery Olgy a jejího švýcarského manžela lékaře Henryho Revillioda. Narodili se v r. 1921 a 1922. Leonard zahynul ve vojenském letounu 1944 a Herbert těžce onemocněl a zemřel 1945. Dílo vytvořil sochař Karel Dvořák podle skutečné podoby chlapců v dětském věku. Teprve v r. 1989 bylo odhaleno, koho představují.

Dekorativní váza

  • Seminářská zahrada; novobarokní váza s dvěma putti, bohatě barokně zdobená, byla vytvořena pro Královský pavilon na Zemské jubilejní výstavě, autor Celda Klouček

Panna Marie z exilu

  • Velká strahovská zahrada; v roce 1993 zde byla nainstalována socha Panny Marie z Exilu, která byla posvěcena i kardinálem Miloslavem Vlkem. Sochu nechali pro budoucí obnovený sloup zhotovit v roce 1954 naši krajané ze svých sbírek. Autorem byl papežský sochař profesor Monteleone v Římě. V roce 1955 byla slavnostně instalována v zahradě benediktinského kláštera v Lisle u Chicaga v USA. Socha Panny Marie z Exilu byla v roce 1993 převezena jako dar krajanů zpět do Prahy a slavnostně instalována v zahradách Strahovského kláštera. Kdo chce  vidět tuto památku, musí jít cestou pod areálem Strahovského kláštera (z Pražského hradu na Petřín) a tam již je vidět ukazatel směru k soše Panny Marie z Exilu.

Vyhlídka s vinicí: plošina s překrásnou vyhlídkou na město a pod ní čtyři malé terasy s funkčními vinicemi – tzv. Mariánská vyhlídka. Byla založena v letech 1991 - 95 na části Velké strahovské zahrady podle návrhu arch. Otakara Kuči.

Pieta

  • Malá Strana, nemocnice Pod Petřínem; na vstupním nádvoří nemocnice je pískovcové sousoší Jana Brokoffa z r. 1695. Původně stávalo na Karlově mostě, kde bylo několikrát silně poškozeno, a tak bylo z mostu odstraněno a r. 1859 instalováno u nemocnice Pod Petřínem. Na trojdílném podstavci je ve střední části mrtvý Kristus na klíně Panny Marie, po obou stranách na nižších stupních andělé se sepjatýma rukama.

nahoru

Praha 1 - Staré Město

Mistr Jan Hus

  • Staré Město -Staroměstské náměstí, autor Ladislav Šaloun, architektonická spolupráce Antonín Pfeiffer, kovolijecké práce provedla brandýská firma Srpek. S návrhem na vybudování pomníku přišel Vojta Náprstek, který byl předsedou příslušného spolku. Na pomník byla uspořádána sbírka. Pomník z kamene a bronzu patří k nejvýznamnějším secesně symbolistním pracím českého monumentálního sochařství.Dominantní je postava mučedníka Husa nad dohořívající hranicí, hledícího k hlavnímu husitskému chrámu P. Marie před Týnem. Dále skupiny lidu, bojovníků s pavézou a cepem a proti je skupina pokořených lidí, představujících exulanty v době pobělohorského útlaku. R. 1903 byl položen základní kámen, r. 1915 byl neoficiálně odhalen pomník (slavnostní akt byl zakázaný), slavnosti byly odloženy na dobu příhodnější. Pražané tehdy alespoň pokryli pomník květy. Po vzniku republiky byly teprve doplněny nápisy a v r. 1926 mísy pro ohně a zábradlí.
    Nápisy na pomníku
    - z čelní strany: Milujte se, pravdy každému přejte (autor Hus)
    - zleva: Živ buď, národe posvěcený v Bohu, neumírej.
    - zprava: Věřím, že po přejití bouří hněvu vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český.
    - vzadu: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho.
    Od dubna 2007 proběhly na soše průzkumové práce kvůli rekonstrukci a nyní je socha zakonzervována. Po vyhodnocení výsledků budou práce na opravě sochy pokračovat.
    Mariánský sloup (bývalý) - Staré Město, Staroměstské náměstí, nedaleko Husova pomníku; stál zde do roku 1918, dílo Jana Jiřího Bendla a jeho pomocníků Arnošta Heidelbergera, Stanislava Goldschnecka a Abrahama Melbera z roku 1650. Byl vztyčen téhož roku a vysvěcen o dva roky později. Téměř čtrnáctimetrový pískovcový sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou mariánskou sochou na vrcholu a čtyři skupiny andělů zápasících s nečistými silami zla v rozích kamenného zábradlí. Sloup byl postaven z příkazu Ferdinanda III. na paměť ukončení třicetileté války a osvobození Prahy od Švédů a ke cti Panny Marie Immaculaty - Neposkvrněné (byl to 2. nejstarší Mariánský sloup v Evropě - starší je v Mnichově). Pražský poledník, který byl vyznačen v 90. letech 20. st. v dlažbě Staroměstského náměstí je stínem, který vrhal Mariánský sloup v pravé poledne.
    Stržení sloupu v r. 1918 partou žižkovského bohéma Franty Sauera nebylo spontánním výbuchem hněvu proti barokní památce jako symbolu habsburského útlaku, i když to tak někdy bývalo interpretováno a když takové akce někde nastaly. Torzo mariánské sochy a další zbytky plastik ze sloupu jsou uchovávány v Lapidáriu Národního muzea.
    V r. 1936 byla umístěna zmenšená kopie Bendlovy Panny Marie z Mariánského sloupu na hlavní oltář v nově postaveném Kostele Panny Marie Královny míru v Praze na Lhotce.
    V r. 1990 vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu, která na Staroměstském náměstí v r. 1993 položila základní kámen k novému sloupu. Od listopadu 2003 je u zadního vchodu do Týnského chrámu u presbytáře ( z Celetné 5) replika sochy Panny Marie, která původně stála na vrcholu sloupu. 3. 11. 2003 byla socha posvěcena arcibiskupem pražským, kardinálem M. Vlkem. Socha zde má stát do té doby, než se podaří Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu vrátit jej zpět na náměstí. Autorem sochy je ak. sochař Petr Váňa.

Sv. Florián

  • Staré Město, Týnská ulice, při jejím vyústění do ulice Malé Štupartské a Masné na rohovém domě vpravo. Socha má podobu horní poloviny těla světce, stojící přímo na zdobném a nefunkčním komíně.

Václav Budovec z Budova

  • Staré Město, Týnská ul. čp. 627 proti severnímu portálu Týnského chrámu; v nice ve výši 1. patra domu, který Budovcovi kdysi patřil, je umístěna socha, jejímž autorem je bratr sochaře Františka Bílka, sochař a malíř Antonín Bílek. Tehdejší majitel domu, významný sokolský a lužickosrbský pracovník, továrník Antonín Hlaváček poskytl na sochu peníze. Slavnostní odhalení se konalo r. 1927. Václav Budovec z Budova byl předním vůdcem stavovského povstání proti Habsburkům po bitvě na Bílé Hoře a byl spolu s ostatními sťat. Stojící Budovcova postava se opírá pravou rukou o popravčí špalek, levicí si rozhaluje košili na prsou. Na podstavci zdobeném jeho rodovým erbem je text: Pane, vezmi ode mne ducha mého, ať nevidím těch zlých věcí, které přijíti mají na vlast mou. Níže na bronzové desce je jeho krátký životopis, přilbice, bible, kalich, meč a palma jako atribut mučednictví.

Den a Noc

  • Staré Město, na nádvoří Ungeltu; před Granovským palácem stojí kopie sochy od Jana Štursy. Kopii zhotovil ak. sochař Milan Vácha a byla sem osazena po rekonstrukci Ungeltu.

Franz Kafka

  • Staré Město, Dušní ulice, roh s Vězeňskou; autorem je Jaroslav Róna, člen skupiny Tvrdohlaví, který se nechal inspirovat Kafkovou povídkou Popis jednoho zápasu. Netradiční jezdecká socha z bronzu je 3,75 m vysoká, váží 800 kg. Spolutvůrcem architektonického řešení umístění sochy je David Vávra. Vytvoření sochy iniciovala Společnost Franze Kafky počátkem 90. let. Byla odhalena 4. 12. 2003, v roce 2004 získala cenu Grand Prix Obce architektů v kategorii Výtvarné dílo v architektuře.Od r. 2001 je každoročně udělována mezinárodní literární cena F. Kafky, která má podobu zmenšeniny tohoto pomníku. Cenu uděluje Společnost F. Kafky na základě návrhu mezinárodní komise.

Jan Hus

  • Staré Město, nádvoří Karolina, autor Karel Lidický (1900 - 1976). Bronzová socha je z r. 1954.

Pieta

  • Staré Město, před vchodem do Stavovského divadla, autorka sochařka českého původu Anna Chromy, od roku 2000. Repliku sochy vlastní i monacký kníže Rainier III.

Matěj Rejsek

  • Staré Město; na Prašné bráně vytesal svůj autoportrét, neboť Prašná brána byla jeho první stavbou v Praze. Na sousedním Obecním domě v nárožní nice stojí jeho socha jako kameníka od Čeňka Vosmíka. Oděný v kamenickou suknici hledí na Prašnou bránu.

Goliáš

  • Staré Město, roh Havelské a Železné ulice; nárožní novorenesanční dům se jmenoval U Goliáše po tiskaři Urbanu Goliášovi. Na fasádě domu byl vymalován Goliáš i David. Později sem na roh budovy byla z úcty k tradici umístěna socha Goliáše od Jindřicha Říhy. Socha brzy zchátrala a poté se zcela rozpadla, neboť byla vyrobena z kufsteinu, materiálu oblíbeného v době secese, ale málo trvanlivého. Z několika zbytků a z fotografií sochu rekonstruovali sochaři Taťána Konstantinova a Jiří Novák. Sádrová forma je vyztužena železnou armaturou a vyplněna cementem. Goliáš se tak vrátil na své původní místo.

Kašna s ozdobnou mříží

  • Staré Město, Malé náměstí; znamenitá ručně kovaná renesanční mříž s datem 1560. V 17. st. doplněna zlaceným českým lvem nad velkou makovicí.

Karlův most - sochy a sousoší

 

Karel IV.

  • Staré Město, Křižovnické náměstí; významný novogotický památník ve střední Evropě podle modelu Arnošta Hähnela ( drážďanský sochař) zhotovila dílna v Norimberku roku 1848 k 500. výročí založení Karlovy univerzity. Pomník byl zřízen nákladem univerzity a sbírkami. Socha Karla IV. je v nadživotní velikosti, téměř 4 m vysoká. Jednou rukou se opírá o meč, v druhé drží zakládací bulu pražské univerzity.Na podstavci skoro 4 m vysokém jsou alegorie čtyř fakult (teologické, lékařské, právnické a filozofické) a na nárožích čtyři postavy významných osobností Karlovy doby: Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Beneš Krabice z Weitmile a Matyáš z Arrasu. Pomník byl postaven na nově upraveném prostoru po odstranění vojenské strážnice a přemístění viničního sloupu. Odhalení pomníku se konalo až v r. 1849, neboť v roce 1848 se v blízkém okolí bojovalo a pomník musel být obedněn, aby byl uchráněn. Je to jeden z nejvýznamnějších novogotických pomníků ve střední Evropě.
    Viniční sloup se sochou sv. Václava - Staré Město, Křižovnické náměstí; dílo vzniklo r. 1676 v dílně Jana Jiřího Bendla pro úřad hor viničních, který v letech 1358 - 1783 sídlil na Křižovnickém náměstí. Úřad vedl veškerou administrativu spojenou s pěstováním vinné révy. Byl zrušen až r. 1783 Josefem II. Po zboření viničného úřadu byl sloup přemístěn přímo ke chrámu, aby nepřekážel zvyšujícímu se provozu. Pískovcový sloup je obtočen révou s hrozny. Sv. Václav stojící na sloupu je zde jako patron vinařů, prý sám lisoval mešní víno. V pravici třímá kopí s praporcem, levicí přidržuje štít. Kolem sloupu se dochovaly zbytky dlažby z Juditina mostu z 12. st.

Sv. Jan Nepomucký

  • Staré Město, Křižovnické nám.; pískovcová socha z r. 1758, stojící před kostelem sv. Františka u křižovníků. Podle pramenů tohoto kostela je autorem R. J. Prachner, ale novější publikace se přiklánějí k J. A. Quittainerovi, který vytvořil také vedlejší sochu Pannny Marie Neposkvrněné.

Karel IV.

  • Staré Město, Karolinum, aula, autor Karel Pokorný z r. 1947

Hold českých stavů - Krannerova kašna

  • Staré Město, Smetanovo nábřeží v parčíku; novogotickou architekturu navrhl Josef Ondřej Kranner, kamenické práce provedl Karel Svoboda, autor sochařské výzdoby je Josef Max a Josef Kamil Böhm. Dílo vzniklo 1844 - 1846 z inspirace známou norimberskou kašnou. Ve své době to byl největší pražský pomník, výška 22 m. Jeho smyslem bylo oslavit habsburskou vládu.Podstavcem pomníku je kašna, pomník je vyzdoben 25 figurálními alegoriemi a 17 sochami (vysokými 170 cm), které představují charakteristická zaměstnání tehdejších 16 krajů země, sedmnáctá je postava sedící čelem k řece, která představuje Prahu. Nad nimi je 8 alegorických soch o výšce 140 cm s náměty orby, hornictví, obchodu, průmyslu, umění, vědy, míru a hojnosti. Uvnitř pomníku stojí 29 m vysoká fiála, v jejímž středu je umístěn odlitek jezdecké sochy císaře Františka I. Byl sem umístěn po rekonstrukci kašny v roce 2003. Originál 291 cm vysoké sochy, dílo Josefa Maxe, která byla po získání samostatnosti r. 1918 odstraněna, je uložen v Lapidáriu. V roce 2003 byla kašna rekonstruována.

Bedřich Smetana

  • Staré Město; na konci Novotného lávky před Muzeem Bedřicha Smetany byl 4. června 1984 u příležitosti oslav stého výročí úmrtí odhalen pomník slavného skladatele, jehož autorem je prof. Josef Malejovský a arch. Bedřich Hanák. Bronzovou plastiku vysokou 235 cm a vážící asi tunu odlil Závod umělecké kovovýroby v Holešovicích. Sbor pro postavení pomníku známému českému skladateli byl ustaven již v r. 1909, diskuse a spory o jeho umístění však trvaly celých 75 let.

Jan Nepomucký jako almužník

  • Staré Město, Široká ul. v parčíku při kostele sv. Ducha; Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688 - 1731) vytvořil v r. 1727 z pískovce méně častý typ zobrazení světce. Patří k vrcholnému českému baroku. Představuje Jana Nepomuckého s klečícím žebrákem, na soklu reliéfy Mučednictví, Nalezení a Pohřbení těla světce. Socha původně stála poblíž právnické fakulty na tehdejším Janském nám. Právě sem prý doplulo mrtvé tělo mučedníka, který nevyzradil zpovědní tajemství královny Žofie a raději volil smrt ve vlnách řeky Vltavy. Ve vodě prý byla kolem jeho hlavy svatozář složená z hvězdiček, což je nejčastější atribut sv. Jana Nepomuckého. Méně častý je prst na ústech, či jeho postava stojící na rybě, případně muž udílející almužnu jako zde. Kněží z kostela sv. Ducha konali zde dříve každoročně v předvečer svátku sv. Jana pobožnosti - oblíbené svatojánské slavnosti pod širým nebem.

Mojžíš

  • Staré Město, Pařížská třída, poblíž Staronové synagogy; bronzová socha autora Františka Bílka (1872 - 1941) je z r. 1905. Postava klečícího muže v nadživotní velikosti, který zapisuje na svitek jméno ADAM jako symbol lidstva, za nějž nese odpovědnost a pro nějž hledá zaslíbenou zemi. Byla sem umístěna v r. 1937, za okupace byla roztavena a v roce 1946 byla znovu odlita díky tomu, že paní Bílková vlastnila originální sádrový model. Na místo byla vrácena roku 1947.

Otec, syn a pes

  • Staré Město, Pařížská třída, u hotelu Intercontinental; kovová socha muže s chlapcem, kteří odpočívají v síťové houpačce, chlapec drží v ruce míček pro psíka, který na ně doráží. Autorkou je kanadská sochařka českého původu Lea Vivot.

Dívka s motýlem

  • Staré Město, Pařížská třída, u hotelu Intercontinental; kovová socha dívky sedící na dřevěné lavičce, dívka levou rukou objímá psa, který sedí vedle ní, pravou ruku má napřaženou vzhůru. Autorkou je kanadská sochařka českého původu Lea Vivot.

Atlant

  • Staré Město, Klementinum; dominantu areálu na třicetimetrové astronomické věži tvoří dvouapůlmetrová socha Atlanta, který nese na svých bedrech Vesmír: měděné pozlacené Slunce, kolem něhož krouží planety a malé hvězdy. Plastiku z olověného plechu údajně zhotovil Matyáš Bernard Braun.

Pražský student

  • Staré Město, Klementinum, I. nádvoří; pískovcová socha je od Josefa Maxe (1804 - 1855) z r. 1847. Vytvořil ji na oslavu hrdinství pražských studentů při obraně Prahy před Švédy v r. 1648. Socha představuje ozbrojeného mladého muže ve studentském kroji v bojovém postoji a s praporem v levici. Po dobytí Hradčan a Pražského hradu a Malé Strany se marně snažili Švédové proniknout na Staré Město přes Karlův most. Studentská legie z jezuitského Klementina, vedená Jiřím Plachým, Staré Město ubránila. Právě vůdce studentů má socha představovat.

Josef Stepling

  • Staré Město, Klementinum, II. nádvoří, poblíž vchodu do Zrcadlové kaple; autor Ignác František Platzer vytvořil tuto pískovcovou klasicistní sochu v r. 1778 podle návrhu malíře Jana Jakuba Quirina Jahna. Kamenické práce jsou dílem královského kamenického mistra Adama Bedřicha Aignera. Na čelní straně podstavce je nápisová deska. Památník vystavěn z podnětu Marie Terezie, aby připomínal vědecké práce významného jezuitského profesora Steplinga, který sestavil a vybavil hvězdárenskou věž Klementina a který zde zřídil meteorologickou observatoř a zahájil pravidelná povětrnostní měření. Pomník je z bílého mramoru a představuje postavu Amorka či dítěte, držící v rukou trubku či vyhaslou pochodeň života.

Rabín Löw Ben Bezalel (Rabi) a Železný muž

  • Staré Město, Nová radnice, Mariánské nám., autor Ladislav Šaloun vytvořil plastiky v nadživotních velikostech v letech 1908 - 1910. Jedna socha představuje Rabína Löwa, který podle pověsti zemřel poté, co přivoněl k růži, kterou mu podala jeho dcera v den jeho narozenin. V růži byla ukryta smrt. Proto je součástí plastiky dívka, prosící otce za odpuštění. Druhá socha představuje muže v brnění, rytíře. O něm říká pověst, že zkameněl poté, co ho s posledním vydechnutím proklela jeho láska, platnéřova dcera, kterou probodl ve vzteku za to, že ho odmítla. Obě sochy jsou osazeny v rozích budovy Nové radnice.

Nová radnice

  • Staré Město, Mariánské nám. - Na průčelí jsou alegorické skupiny Revize a Účetnictví od Stanislava Suchardy a skupiny Skromnost, Ušlechtilost, Síla a Vytrvalost (na balkoně a na římse nalevo) od Josefa Mařatky. V roce 2004 byly renovovány tzv. opískováním, čímž získaly vzhled jako při jejich umístění na radnici v r. 1910.

Terezka

  • Staré Město, Mariánské nám.; ve zdi zahrádky Clam-Gallasova paláce pod nikou je kašna s alegorií Vltavy, socha sedící ženy, která přidržuje dvě nádoby na vodu. Z jedné vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve vodách řeky Vltavy. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu. Vytvořil ji Václav Prachner r. 1818 podle kresebné předlohy prvního ředitele pražské malířské akademie Josefa Berglera, kterému byla práce zadána po předložení modelu. Výrobu kašny zaplatil milovník umění hrabě Clam-Gallas. Terezka se jí říká snad podle jména některého z děvčat, chodících pro vodu. Socha byla mnohokrát poničena, proto musela být v r. 1953 zhotovena kopie z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním. Opravený originál je ve sbírce Národní galerie. Pověst vypráví, že podivínský důchodce, bývalý rytmistr, bydlící na náměstí, hleděl dlouhé hodiny z okna na sochu a zamiloval se do ní. Prý jí odkázal několik tisíc zlatých. Pozůstalí však prý dosáhli zmaření platnosti závěti.

Golem

  • Staré Město - Josefov; v ul. U Staré školy na dvorku Židovského muzea stojí téměř 500 kg vážící bronzová abstraktní plastika, která zpodobňuje Golema, stvořeného podle pražské židovské pověsti rabínem Löwem-Jehudou ben Bezalelem k ochraně ghetta. Autorkou je americká sochařka českého původu Pearl Amsel, vytvořila podobu v letech 1985 - 87 a její syn Harold Amsel ji Židovskému muzeu věnoval na památku své matky.

Atlanti (Giganti)

  • Staré Město, Husova ul., Clam-Gallasův palác; sochy, které zdobí vchody do jedné z nejlepších barokních staveb Prahy, patří k raným dílům Matyáše Bernarda Brauna. Dílo z méně kvalitního pískovce bylo značně poškozeno erozí a v r. 1988 bylo restaurováno ak. sochaři A. Vyškovskou, V. Hlavatou a J. Vitvarem.

Viselec

  • Staré Město, Husova ul.č. 4, roh s Betlémským nám.; laminátová socha, 220 cm vysoká, kterou v r. 1997 vytvořil David Černý,již byla instalována na různých místech, např. na Richtrově domě na Malé Straně, v Berlíně poblíž Braniborské brány, na Národním divadle v Londýně, na Moderna Muset ve Stockoholmu. Soše muže, visícího pravou rukou za břevno, se také říká "Intelektuál na konci tisíciletí".

Wimmerova kašna

  • Staré Město, Uhelný trh; klasicistní plastika uprostřed čtvercové pískovcové nádrže z r. 1797 je dílem Františka Xavera Lederera. Představuje hocha, který podává sedící dívce hrozen. Středový sloupek kašny představuje kmen palmy, kolem něhož se vine vinná réva. Námět představuje alegorii vinařství a sadařství. Kmen je ukončen labutí se vztyčenou hlavou, chrlící vodu. Kašnu objednal pražský mecenáš baron Jakub Wimmer a věnoval ji městu k výzdobě dnešní Národní třídy. Na nádrži je nápis: Rodnému městu od spoluobčana J. W. Jakub Wimmer (1754 - 1822) byl jedním z nejschopnějších a nejbohatších podnikatelů té doby a byl také největším mecenášem té doby. Z Národní třídy byla přemístěna do Jeruzalémské ul., r. 1680 na Betlémské nám. V r. 1882 bylo nařízeno odstranit kašny, a tak byla málem zničena. Zachránila ji přímluva Vojty Náprstka. R. 1895 se stěhovala do dnešních Vrchlického sadů u Hlavního nádraží, od r. 1951 je na Uhelném trhu. V r. 1974 ji zničili vandalové, takže zbylo jen torzo. Podle slepených částí originálu pak byla vytvopřena kopie, která byla na kašnu znovu nainstalována r. 1979. V srpnu 1989 byla rozebrána kvůli pracem na kolektoru. 30. 9. 1998 byla znovu slavnostně osazena, okolní plocha předlážděna a osázena lipami.

Sv. Václav jako vinař

  • Staré Město, Konvikt; na nádvoří Konviktu je osazena kopie sochy Jana Brokoffa. Je to výdusek z umělého kamene od Jiřího Líbala z r. 1999.

Josef Mánes

  • Staré Město, Mánesův most; za Domem umělců v parčíku před Mánesovým mostem je pomník malíře Josefa Mánesa od Bohumila Kafky (1878 - 1942) z roku 1930. Architektonická úprava od arch. Josefa Havlíčka. Z celkem pěti soutěží na pomník byl akceptován až návrh Bohumila Kafky v poslední soutěži v r. 1929. Realizaci pomníku zabránila hospodářská krize a poté 2. světová válka, takže byl slavnostně odhalen až v r. 1951. Autor se odhalení pomníku nedočkal.

Mikoláš Aleš

  • Staré Město, Alšovo nábřeží; busta byla odhalena 18. 11. 2000 ke 150. výročí narození českého malíře a ilustrátora. Autorem je sochař Vladimír Koštoval. Je postavena v místě, na kterém byl v 80. letech minulého století plánován velký Alšův pomník.

Tajemná lavička

  • Staré Město, Veleslavínova; sousoší chlapce a dívky, sedících na lavičce před hotelem Four Seasons, od kanadské sochařky českého původu Ley Vivot. Chlapec drží v pravé ruce výrazně červené jablko, levou objímá dívku kolem ramen.

Antonín Dvořák

  • Staré Město; na nám. Jana Palacha před Domem umělců byla odhalena Dvořákova socha 4. 6. 2000, na závěr známého festivalu Pražské jaro. Již v r. 1949 rozhodl tehdejší pražský magistrát, že socha bude stát v parčíku u Rudolfina a zadal její zhotovení sochaři Josefu Wagnerovi a arch. Pavlu Smetanovi. Josef Wagner zemřel v r. 1957 těsně před jejím dokončením. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý v r. 1951 však rozhodl, že na tomto místě bude stát socha malíře Josefa Mánesa. Nejedlý prý projevoval nechuť k Dvořákovi, protože byl jako mladý odmítnut Dvořákovou dcerou Otylkou, která dala přednost skladateli Josefu Sukovi. V uplynulých letech několikrát znovu začalo jednání o umístění Dvořákova pomníku, v r. 1991 byl dokonce na Klárově položen základní kámen. Třímetrová Dvořákova socha Josefa Wagnera otce a Jana Wagnera syna měla být na Klárově skutečně odhalena, ale na popud houslisty Josefa Suka nakonec slíbil primátor umístit ji na schodiště Rudolfina, kde Dvořák řídil první koncert České filharmonie, kde se konaly premiéry jeho skladeb a kde učil na mistrovské škole konzervatoře. To však vyvolalo bouři odporu odborné veřejnosti, takže nakonec byla umístěna provizorně na trávník před Rudolfinum. Socha je vysoká 3 m a váží 300 kg. V rámci celkové úpravy náměstí Jana Palacha bude definitivně rozhodnuto o jejím umístění.

nahoru

Praha 1 - Nové Město

Sv. Václav

  • Nové Město,Václavské náměstí; autor sousoší je Josef Václav Myslbek. Pomník vznikl v letech 1887 - 1924, bronzová jezdecká socha sv. Václava je vysoká 5,5 m, výška s kopím 7,2 m, váží 55 q. Socha je dutá, montovaná z odlitků podle sádrového modelu. Modelem ke koni byl vojenský hřebec Ardo. Původně se uvažovalo o umístění pomníku na rampě muzea, ale arch. Hlávka a další prosadili, aby stál pomník na náměstí. Pomník byl doplněn českými patrony - při čelním pohledu vpředu vlevo socha sv. Ludmily, za ní socha sv. Anežky (původně poustevník sv. Ivan), vpravo vpředu stojí socha sv. Prokopa a za ním socha sv. Vojtěcha.Pomník byl odhalen r. 1913 (ještě ne zcela dokončený), poslední sochy sv. Vojtěcha a sv. Anežky byly instalovány až v r. 1924. Podstavec je z leštěné žuly vyrobila ho firma Víšek v Praze v letech 1911 - 12. Na architektonické úpravě pomníku se podílel Alois Dryák a na ornamentální výzdobě Celda Klouček.
    Nápis na pomníku: Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.
    28. října 1918 před tímto pomníkem byla vyhlášena československá státní samostatnost slovy listiny, kterou přečetl Alois Jirásek. Proto bylo v r. 1935 do dlažby před sousoší vsazeno datum 28. X. 1918. Ozdobný broznový řetěz k ochraně sousoší byl instalován v r. 1979
    Národní kulturní památkou byl pomník vyhlášen 16. 8.1995. K 28. 10. 2005 bylo dokončeno restaurování sousoší, které probíhalo 2 roky. Restaurátorské práce provedli akad. sochař Andrej Šumbera a René Šefr ve spolupráci s odbornými pracovišti památkové péče a s firmou Olympus (kamerové sondy uvnitř sochy).
    Vlastníkem sousoší je Magistrát hl. m. Prahy, správcem Galerie hl. m. Prahy
    Čechie (velká figurální skupina) - Nové Město, Václavské náměstí; novorenesanční plastiky na fontáně před Národním muzeem vytvořil v roce 1895 Antonín Pavel Wagner (1834 - 1895): ve středu je pískovcová socha sedící Čechie s mečem v jedné a žezlem v druhé ruce. Po stranách jsou ležící symboly dvou největších českých řek Vltavy (žena) a Labe (muž). Wagnerovy jsou i další sochy: žena s orlicí jako symbol Moravy a muž se znakem slezského vévodství jako symbol Slezska.
    Národní muzeum - Nové Město, Václavské náměstí, interiér; po stranách vstupu do budovy sedí symbolické postavy Historie a Přírodních věd od Josefa Maudera. Průčelí korunované kupolí Panteonu, je zdobeno reliéfními deskami, znázorňujícími Založení Zbraslavského kláštera Václavem II., Založení Karlovy univerziry Karlem IV. a Dobu Rudolfa II. od Antonína Pavla Wagnera, který vytvořil i sochařskou výzdobu průčelí tympanonu Čechie jako patronka věd a umění. Zemský znak na vrcholu štítu držený génii je od Antonína Poppa. Alegorické skupiny po stranách kopule na téma Obětavost, Nadšení, Láska k pravdě a Láska k minulosti vytvořil Bohuslav Schnirch. Vstupní sloupová hala je zdobena bronzovými plastikami Libuše, Přemysla, knížete Václava a Přemysla Otakara II. od mnichovského sochaře Ludvíka Schwanthalera. Jeho díla zdobí i schodiště: Eliška Přemyslovna, Jiří z Poděbrad, arcibiskup Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejsnký z Lobkovic. Plastiky odlil královský bavorský litec Müller.

 

Jan Palach a Jan Zajíc

  • Nové Město, Václavské náměstí, pod rampou Národního muzea jsou umístěny dvě nízké kruhové mohyly, vystupující z reliéfu chodníku. Přes ně je položen bronzový kříž se jmény obou studentů a s daty jejich narození a úmrtí. Kříž je umístěn přímo na místě, které si Jan Palach vybral ke své oběti. Památník byl odhalen 16. 1. 2000. Vznikl podle návrhu výtvarnice Barbory Veselé a architektů Čestmíra Housky a Jiřího Veselého.

Nový věk

  • Nové Město, Václavské nám.; před novou budovou bývalého Federálního shromáždění stojí kopie bronzového sousoší Vincence Makovského z r. 1958. Na obou stranách symbolu slunce je postava muže s plány budoucích staveb a ženy s plody a květy v nadživotní velikosti na žulovém podstavci. Originál byl původně pořízen pro československou expozici světové výstavy Expo 58 v Bruselu, později byl umístěn před brněnským výstavištěm.

Kůň (Sv. Václav)

  • Nové Město, Václavské nám., pasáž Lucerna; polystyrenová socha Davida Černého vznikla původně pro instalaci ve dvoraně Hlavní pošty v Jindřišské ul., jako součást výstavy CZ 99. Tento plán se neuskutečnil a socha byla v rámci výstavy od 8. 10. do 10. 11. 99 umístěna v dolní části Václavského nám. Od 23. 2. 2000 je instalována v pasáži Lucerna.Sv. Václav sedí na břiše koně, (jezdecká socha) otočeném hlavou dolů, má svázáné nohy, takže připomíná

Josef Jungmann

  • Nové Město, Jungmannovo náměstí; bronzový pomník je dílem sochaře Ludvíka Šimka a architekta Ant. Barvitia podle koncepce Václava Levého. Sokl je z různobarevné žuly a syenitu, celková výška pomníku je 7 m. Základní kámen poklepal v r. 1873 Frant. Palacký ke 100. výročí Jungmannova narození, který žil nedaleko odtud v dnešní Jungmannově ulici. Odhalení pomníku v r.1878 bylo spojeno s významnou národní manifestací. Pomník učence byl zbudován nákladem spolku Svatobor (původní záměr zbudování pomníku po smrti Jungmanna 1847 nebyl vzhledem k politické situaci realizován).

Tympanon kostela Panny Marie Sněžné

  • Nové Město, Jungmannovo náměstí; nad brankou, kterou se vstupovalo na původní hřbitov při chrámu Panny Marie Sněžné (zrušen byl za Josefa II.), ční tympanon s reliéfem, který znázorňuje korunování Panny Marie božskou Trojicí. Reliéf tvoří pískovcové desky sestavené do tvaru trojúhelníku se špicí nahoru, vznikl v letech 1360 - 80, autora neznáme. Reliéf je poškozen již od dob husitských bouří, všem postavám chybějí hlavy. V r. 1970 byl originál tympanonu uložen v Národní galerii a zde osazena jeho věrná kopie.

Kubistický kandelábr

  • Nové Město, Jungmannovo náměstí u postranní brány do kostela P. Marie Sněžné. Sloup pouličního osvětlení s lucernou z umělého kamene, který svou úpravou připomíná zabroušený diamant. Ojedinělé dílo českého kubismu podle návrhu arch. Emila Králíčka (do nedávné doby bylo autorství přisuzováno známějšímu arch. Vlastislavu Hofmanovi) vzniklo na náklad majitele domu čp. 775-II jako součást úpravy prostoru.

Sv. Jan Nepomucký

  • Nové Město, Jungmannovo nám., před kostelem Panny Marie Sněžné; pískovcová socha J. O. Mayera stojí v nádvoří napravo od hlavního vchodu do kostela.

Pomníček 17. listopadu

  • Nové Město, Národní třída, Kaňkův dům - podloubí u Mikulandské ul.; bronzové dlaně s prsty zvednutými do písmene V, které se vzpínají z ploché kovové desky, připomínají odvahu a odhodlání účastníků události, která se zde odehrála 17. listopadu 1989 a která odstartovala novou éru naší nekomunistické historie. Autory jsou Miroslav Krátký a Otakar Příhoda. Je to místo, které lidé každoročně ve výroční den pokrývají květy a kde zapalují na památku svíčky.

Sv. Jan Nepomucký

  • Nové Město, Národní tř. před kostelem sv. Voršily; pískovcové sousoší je rozmístěno na třech podstavcích, na prostředním a nejvyšším stojí kopie plastiky Jana Nepomuckého (originál je v depozitáři Galerie hl. m. Prahy), po stranách andílkové držící kartuše s reliéfy jazyka Jana Nepomuckého a Panny Marie ze Staré Boleslavi. Sousoší zřídil v r. 1747 řád voršilek z úcty k tomuto světci. Autorem je Ignác František Platzer, architektonickou úpravu pro rušnou pěší komunikaci navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer.

Sv. Voršila

  • Nové Město, Národní tř.; nad kamenným portálem hlavního vchodu do kláštera sv. Voršily je socha patronky kostela a řádu sv. Voršily (Uršuly). Je zpodobněna se svými atributy palmovou ratolestí a šípem. Originál od sochaře Jeronýma Kohla je v Muzeu hlavního města Prahy, zde je osazena kopie.

Sv. Markéta a sv. Agáta

  • Nové Město, Národní tř.; na průčelí kláštera sv. Voršily ve dvou postranních nikách jsou na podstavci osazeny sochy sv. Markéty a sv. Agáty, pravděpodobně od Jeronýma Kohla. Socha sv. Agáty je pozoruhodná tím, že před sebou na míse nese svá uťatá ňadra. Tato křesťanská mučednice z 3. st. odmítla vlivného a bohatého ženicha, proto byla mučena, uřízli jí ňadra a usmrtili ji.

Sv. Juda Tadeáš

  • Nové Město, Spálená ul.; vedle kostela Nejsvětější Trojice stávala socha sv. Judy Tadeáše, pomocníka v naléhavých záležitostech. Barokní sochu zhotovil Antonín Braun. Poté, co byla plastika zdevastována vandaly, vytvořil podle poničeného originálu její kopii sochař Jiří Novák. Byla sem osazena v r. 1998.

Sv. Jan Nepomucký

  • Nové Město, Spálená ul., u kostela Nejsvětější Trojice; pískovcová socha z r. 1717 od M. J. Brokoffa, časově i provedením navazuje na světcovu sochu pod Radničními schody na Hradčanech. Barokní socha s dvěma andílky je umístěna v kubistické nice podle návrhu arch. A. Pfeiffera z r. 1913. Podle legendy socha zázrakem zachránila hudebníky při slavnosti r. 1729, pro něž bylo přistaveno lešení, které se zřítilo.

Sv. Jan Nepomucký

  • Nové Město, Vojtěšská ul., u kostela sv. Vojtěcha; pískovcovou sochu, zasazenou v barokní nice, vytvořil neznámý autor kol. r. 1740. Zvolil neobvyklé uspořádání atributů - krucifix drží světec v pravé ruce, biret nemá na hlavě, ale v levé ruce.

Josef Hlávka

  • Nové Město; socha významného českého architekta a mecenáše (1831 - 1908) je umístěna na nádvoří Hlávkových nadačních domů v průchodu mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí. Hlávka založil Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění (1890), studentské koleje pro nadané, ale nemajetné studenty, Národohospodářský ústav a pár let před svou smrtí i Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které kupodivu přežilo i komunistickou éru. Bronzová socha v mírně nadživotní velikosti představuje důstojného starého pána s mohutným plnovousem. Je odlita Petrem Dvořákem podle původního sádrového modelu, který zhotovil sochař Josef Mařatka v r. 1914 a která měla původně stát na předpolí Hlávkova mostu. Na podstavci podle arch. Václava Adamovského je Hlávkův podpis. Mařatka vytvořil sochu jako výraz díků za finanční podporu svých studií v Paříži, kde se spřátelil se sochařem Augustem Rodinem, o jehož slavnou pražskou výstavu se v r. 1902 zasloužil. Slavnostní odhalení Hlávkovy sochy se konalo 1. července 1994. Další Hlávkovu sochu věnovala Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových II. gynekologicko-porodnické klinice 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Sádrový model s bronzovou patinou od Josefa Mařatky byl slavnostně odhalen 3. července 1997 v kapli sv. Kříže bývalé Zemské porodnice U Apolináře, kterou Hlávka mimo jiné projektoval i se svou stavební firmou postavil.

Génius se lvem

  • Nové Město, Na Příkopě 28; na budově České národní banky je umístěna kovová plastika od Antonína Poppa. Vznikla v r. 1898 původně pro budovu Živnostenské banky, která zde stála dříve. Po jejím zbourání bylo sousoší přeneseno na novou budovu banky. Je to postava kráčejícího génia v rozevlátém šatě, který drží v pravé ruce pochodeň. Po jeho boku kráčí lev, stojící pravou přední tlapou na kouli, jež nese datum vzniku. Sousoší je vysoké přes 4 m, váží cca 2 t a z tepaného měděného plechu (jako socha Svobody v New Yorku) ji vytvořila firma Hofman. Plastika představuje symbol pokroku a úspěšnosti v obchodě a podnikání. Uvnitř sochy je umístěna pamětní schránka s dobovými dokumenty, novinami a mincemi z první opravy sousoší v r. 1964. Za války byla snesena a uschována, aby ji nacisti neroztavili, v 50. letech ji zachránil V. V. Štech osobním dopisem tehdejšímu prezidentu Antonínu Novotnému. V r. 1999 byla socha po dvouleté rekonstrukci ak. sochařem Petrem Polákem a mistrem uměleckých řemesel Rudolfem Polákem opět umístěna na budovu banky.

Sv. Jan Nepomucký

  • Nové Město, nám. Republiky; pískovcová socha M. J. Brokoffa z r. 1730 stojí před kostelem sv. Josefa. Na soklu je nápis dárce: Upřímná láska postavila Tobě, Jene.

Sbratření

  • Nové Město, Vrchlického sady; bronzová skupina Sbratření, dílo Karla Pokorného z r. 1947, stávala před vchodem do Hlavního nádraží. V době budování metra byla zapůjčena do budovy bývalého Federálního shromáždění. Pomník je dnes umístěn při hlavní cestě ve Vrchlického sadech u Bolzanovy ulice. Jde o kultovní sochu poválečného období, která chápána jako symbol přátelství se Sovětským svazem nebyla vítána. Zůstává však symbolem historické skutečnosti osvobození země Rudou armádou. Původně sochu objednal po návratu z koncentračního tábora občan České Třebové pro své město, kde stojí originál, zatímco pražská socha je kopií.

Obětem násilné kolektivizace (Osení)

  • Nové Město, Těšnov - před budovou Ministerstva zemědělství; ocelový, 6 m vysoký pomník zpodobňuje trs osení, jež roste, ač je spoutáno ostnatým drátem. Autorem je Jiří Plieštik, bylo odhaleno 23. 5. 2004 a vzniklo díky veřejné sbírce, na níž se shromáždilo přes 1,1 mil. Kč.

Božena Němcová

  • Slovanský ostrov; bronzový pomník spisovatelky na žulovém soklu byl odhalen r. 1955. Patří k nejvýznamnějším pracem Karla Pokorného, který jej vytvářel a stále zdokonaloval v letech 1941 - 1952. Původní soutěž na pomník Boženy Němcové vyhrál malíř a sochař prof. Jakub Obrovský. Po jeho smrti byl úkol zadán K. Pokornému. Sádrový model práce Obrovského je v Památníku národního písemnictví. Umístění pomníku na Slovanském ostrově se váže k tomu, že právě zde se Němcová účastnila svého prvního velkého plesu r. 1843. Pomník představuje autorku Babičky v rozevlátém šatu, s šátkem přes ramena a s knihou a květinami v rukou.

Souzvuk (Česká píseň, Dudák)

  • Slovanský ostrov; mezi budovou Žofína a nábřežím je umístěna bronzová socha z r. 1927, kterou vytvořil Ladislav Šaloun. Byla sem umístěna v roce autorovy smrti 1946. Zobrazuje kráčejícího českého dudáka.

Čeští muzikanti, Tančící kašna (někdy se uvádí Pražské jaro)

  • Nové Město, Senovážné náměstí; autorkou je rakouská sochařka českého původu Anna Chromy. Čtyři více než dvoumetrové kolorované bronzové sochy tančí kolem kašny. Tančící sochy představují světové veletoky: socha s mandolínou indickou řeku Gangu, socha s flétnou Amazonku, socha s houslemi Dunaj a s trumpetou Mississippi. Pátá socha jako alegorie Nilu. Kašnu navrhl ak. sochař Jan Wagner, podstavec je z hořického pískovce.

Sv. Jan Nepomucký

  • Nové Město, Jindřišská ul.; pískovcová socha z dílny M. J. Brokoffa, kol. 1710. Je umístěna společně se sochou sv. Judy Tadeáše před kostelem sv. Jindřicha, obě ale byly původně u hlavního vchodu bývalého hřbitova při tomto kostele.

Karel Hašler

  • Staré zámecké schody, sochař Stanislav Hanzík, odhaleno 31. 10. 2009

Klíčová socha

  • nám. Franze Kafky; autor Jiří David; socha odhalena 9. 3. 2010. Socha je vytvořena z 85 745 klíčů, jež jsou vetknuty do pletiva sedmimetrové konstrukce, jež je složena z písmen tvořících dohromady slovo "revoluce". Socha vznikla jako připomínka 20. výročí listopadu roku 1989. Paradoxem je, že ke klíčům již nejsou k dispozici zámky, což má symbolický význam. Socha je přenosná. V září 2010 převezena do Olomouce k opravě.

František Myšák

  • Praha 1, Vodičkova 31, Myšák Gallery - 2. NP, sochař Milan Kuzica

Vodník Kabourek

  • Praha 1, Velkopřevorské nám. u Velkopřevorského mlýna; akademický sochař Josef Nálepa; listopad 2010

sv. Anežka Česká

  • Praha 1, Valdštejnský palác v průchodu mezi 2. a 3. nádvořím; dílo žáků kamenické a sochařské střední školy v Hořicích; socha odhalena 20. 7. 2011

nahoru

Praha 2

Woodrow Wilson

  • Nové Město, Vrchlického sady, před Hlavním nádražím. Původní socha stála v místě dnešní nové nádražní haly v letech 1928 - 1941. Za okupace byla stržena nacisty. Finanční prostředky na vybudování nového pomníku zajistila společnost Američtí přátelé České republiky. Autorem pomníku je sochařský tým Michala Blažka, Václava Frýdeckého a Daniela Talavery. Sokl je vysoký 5 m a samotná socha 3,5 m. Slavnostní odhaleni proběhlo 5. 10. 2011.Woodrow Wilson (1856 - 1924) americký prezident, který se významně zasloužil o vznik Československa v roce 1918.

Nicholas Winton

  • Nové Město, Hlavní nádraží - 1. nástupiště; socha odhalena 1. 9. 2009, dílo vytvořila britská sochařka Flora Kent

Alois Rašín

  • Nové Město, Žitná ul.; 17. října 2003 byly odhaleny pamětní desky v Žitné č. 10. Zde žil dr. Rašín a před tímto domem byl 5. ledna 1923 smrtelně postřelen anarchistou J. Šoupalem, na následky zranění zemřel 18. února 1923. 17. října 2003 byly slavnostně odhaleny obnovené pamětní desky v chodníku před domem a také nová pamětní deska na domě, kterou nechala zhotovit Rašínova vnučka. Veškeré připomínky atentátu na dr. Rašína i na jeho osobu byly z chodníku i z domu odstraněny po roce 1948.

Benedikt Roezl

  • Karlovo náměstí; pomník proslulého zahradníka, cestovatele a největšího znalce orchidejí je umístěn v jižní části náměstí nedaleko "Faustova domu", autoři Gustav Zoula, Čeněk Vosmík 1898, architektura Edvard Sochor. B. Roezl je na pomníku znázorněn s orchidejí v ruce, za ním sedící postava indiána s mačetou.

Jan Evangelista Purkyně

  • Karlovo nám.; pomník slavného českého vědce, lékaře a biologa je umístěn před průčelím jezuitského konventu sv. Ignáce, autoři Oskar Kozák a Vladimír Štrunc. Bronzová socha v nadživotní velikosti na židli na nízkém žulovém soklu byla odhalena 1961; je nejmladším pomníkem na Karlově nám..

Eliška Krásnohorská

  • Karlovo nám.; mramorový bílý pomník spisovatelky z roku 1913 je proti budově techniky, autorka Karla Vobišová - Žáková, která za návrh obdržela 1. cenu ve vypsané soutěži. Připomíná nedalekou budovu býv. Ženského výrobního spolku českého založeného 1871 E. Krásnohorskou. Autorka pomníku zhotovila i bronzovou pamětní desku s reliéfní podobiznou E. Krásnohorskév Černé ulici na domě čp. 169.

Karolina Světlá

  • Karlovo nám.; proti pomníku Krásnohorské na druhé straně Resslovy ulice. Bustu spisovatelky vytvořil v r. 1910 Gustav Zoula a architekt Josef Fanta. Spisovatelka žila a zemřela nedaleko na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice v domě U kamenného stolu čp. 550, na němž je novodobé domovní znamení od sochaře Jaroslava Horejce. Na pomníku je kromě základních životopisných dat zlacený nápis: Památce slavné spisovatelky a z vděku zásluhám velké Češky věnováno MDCCCCX.

Vítězslav Hálek

  • Karlovo nám.; novorenesanční pomník básníka Vítězslava Hálka je v první části náměstí před Novoměstskou radnicí. Autor Bohuslav Schnirch ho vytvořil v letech 1880 - 1881, o zbudování pomníku se zasloužila Umělecká beseda. Bronzová básníkova busta je umístěna na vrcholu pískovcové kaple s nikou a kašnou s vytesanou lví hlavou jako chrličem. Na lomeném štítu je vavřínový věnec a ve čtyřech rozích kamenné masky, alegorie Komedie a Tragédie. Po stranách jsou kamenná odpočivadla se sfingami. Pomník byl odhalen r. 1882

Sv. Josef a morový sloup

  • Karlovo nám.; před Novoměstskou radnicí nad kašnou; morový sloup se sochou sv. Josefa je dílo barokního sochaře a řezbáře Matěje Václava Jäckla z let 1697 - 98. Uprostřed vodní nádržky stojí svazkový sloup na podstavci se čtyřmi hlavami lvů, chrlícími vodu. Na hlavici sloupu jsou čtyři znaky, na čelní straně je habsburský orel s monogramem císaře Leopolda I., za jehož panování byla kašna pořízena, nad ním znak objednatele - Nového Města pražského. Na horním nástavci je sousoší sv. Josefa s Ježíškem a se čtyřmi andílky. V r. 1998 proběhla generální renovace.

Jan Želivský

  • Karlovo nám.; vedle portálu Novoměstské radnice stával bronzový pomník Jana Želivského z r. 1952, dílo Jaroslavy Lukešové. Pomník zde byl umístěn v r. 1960, po opravě radnice již nebyl osazen.

Pomník Samaritánů

  • Karlovo nám.; vedle kostela sv. Ignáce stojí rozsáhlý areál bývalé Novoměstské jezuitské koleje, v níž dnes sídlí III. interní klinika Všeobecné fakultné nemocnice. Průchod uprostřed hlavního průčelí budovy vede do nádvoří, kde stojí pomník se štíhlým vysokým pylonem s vavřínovým věncem a s nápisem: V upomínku na světovou válku 1914 - 1918. Pomník byl postaven k poctě samaritánům - vojákům, kteří za 1. světové války sloužili ve zdravotnické službě na frontě a při záchraně raněných sami padli. Jejich jména jsou uvedena na deskách na nízké zídce po stranách pylonu. Zídka napravo je zakončena sochou vojáka samaritána v uniformě, vlevo je postava stojící ženy. Pomník je sešlý, neudržovaný.

František Palacký 

  • náměstí Palackého; autor Stanislav Sucharda, který pro rozsáhlost díla přijal pomocníky: sochaře Josefa Drahoňovského, Josefa Mařatku, svého bratra Vojtěcha a své dva žáky Bambase a Čermáka, architekt pomníku byl Alois Dryák.
    Položení základního kamene 19. 6. 1898 v den 100. výročí narození F. Palackého bylo provázeno mohutnou manifestací. Původně se uvažovalo o umístění před Rudolfinum a na Karlově náměstí, městská rada však trvala na nynějším místě. Pomník byl slavnostně odhalen 1. 7. 1912.
    Sedící postava Palackého je z 12 kusů hrubozrnné žuly, kvádry architektury jsou z jemnozrnné žuly a skupiny postav obklopující Palackého jsou z bronzu 25,5 t, základy jsou v hloubce 4 m. Pomník symbolizuje vlevo útisk národa (netvor se snaží zardousit své oběti), vpravo národní probuzení (lid střásá pouta a hledí vstříc lepší budoucnosti), ležící akt symbolizuje Bílou horu. Politiku symbolizuje letící socha a kompozici vévodí horní skupina s Fámou (pověst). Palacký "naslouchá" hlasu Historie. Pomník nese dva nápisy: Z mdloby útisku k novému žití budils lid a Svému buditeli a vůdci vděčný národ.
    Za okupace měl být pomník zničen, byl však rozebrán a ukryt správcem poštovních stájí v odlehlé ohradě na Invalidovně, kde zarostl plevelem. Proto mohl být po roce 1948 obnoven.

Praha svým vítězným synům

  • Sady Josefa Zítka; pod Emauzským klášterem, v prostoru upraveném architektem Bohumilem Hybšmanem, mezi novými budovami ministerstev byl 28. října 1932 odhalen pomník legionářům a obětem 1. světové války. Pomník se složitou kompozicí vytvořil Josef Mařatka. Uprostřed žulový obelisk cca 16 m vysoký (zlomený, původně určený pro Pražský hrad, darovaný prezidentem), obklopený figurami osmi legionářů: jeden italský, dva ruští, čtyři francouzští, v centru francouzský legionář s praporem, jejž věnčí žena - Republika lipovou ratolestí. Žerď praporu ukazuje na Dykovy verše: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. Nad bronzovými plastikami jsou jména bojišť legionářů: Zborov - Bachmač - Volha, Terrron - Vouzi`res - Champagne, Doss Alto - Piave - Dobrudža. Za německé okupace byl pomník zničen, zachovala se jen schránka se zakládací listinou. Díky tomu, že se zachovaly některé modely postav, nákresy a četná fotodokumentace, mohl být pomník obnoven v původní podobě. Je to dílo ak. sochařky Kateřiny Amortové, byl slavnostně odhalen r. 1998.

Vltavan

  • Svobodova ul. na Výtoni; poblíž železničního mostu na nábřeží v parčíku stojí pomník spolku Vltavan, který byl založen r. 1871 jako spolek vzájemně se podporujících, rybářů a pobřežných. Na velkém kameni je nápis Vltavan a znak spolku, na soklu pod ním je nápis Na paměť podskalských plavců - vorařů. Pomník vytvořil Jan Jiříkovský v r. 1971, instalován byl téhož roku u příležitosti stého výročí založení spolku Vltavan.

Alois Jirásek

  • Jiráskovo náměstí, autor pomníku prof. Karel Pokorný, spolupráce Jaroslav Fragner. Bronzový pomník představuje spisovatele v nadživotní velikosti, sedícího a píšícího na vysokém žulovém soklu. Pomník vznikl v r. 1954, osazen byl v r. 1960. V pozadí pomníku je dům, v němž v letech 1903 - 1930 Jirásek bydlel.

Bratří Čapkové

  • Vinohrady, nám. Míru; postavení pomníku slavným bratřím iniciovala již v r. 1947 Společností bratří Čapků. Až v r. 1990 bylo vybráno místo na nám. Míru, nedaleko dvojdomu bratrů, který si postavili na Vinohradech v dnešní Čapkově ulici, a nedaleko Vinohradského divadla, kde oba působili, a byl zde položen základní kámen, autorem byl arch. Durdík. V r. 1992 byla založena Nadace pro postavení pomníku a vyhlášena peněžní sbírka. Vypsané soutěže zůstaly bez vítěze a k vytvoření pomníku byl vyzván sochař Pavel Opočenský, který se vrátil z emigrace z New Yorku. Pomník nazval Jména v kameni a je jím 3 m vysoký blok dioritu vylomený na Šumavě, který má z jedné strany jméno Josefa a z druhé strany jméno Karla Čapků z dírek provrtaných v kameni. Pomník, který byl přijat veřejností s rozpaky, byl slavnostně odhalen r. 1995 při předpokládaném výročí tragické smrti Josefa Čapka.

Dívka s holubicí ( Mír)

  • Vinohrady, nám. Míru; na travnaté ploše poblíž kostela je na vysokém soklu umístěna bronzová plastika ladné mladé dívky se vztyčenými pažemi, z jedné ruky vypouští holubici, druhou volným pohybem podporuje její let. Jejím autorem je sochař Jiří Kryštůfek. Realizovaná podoba je redukovaná, původní kompozice vycházela ze dvou postav. Socha vznikla v r. 1979. Podle dochovaného archivního snímku byl přesně v místě, kde plastika stojí, v květnu 1945 pohřben padlý sovětský voják.

Matka a dítě

  • Vinohrady, U Zvonařky, před hotelem Le Palais; ženská postava sedí s přituleným batoletem na lavičce, sousoší od kanadské autorky českého původu Ley Vivot je umístěno na běžném chodníku.

Jan Masaryk

  • Vinohrady, Jana Masaryka 22; busta, kterou zhotovil akad. sochař Jan Bartoš, byla odhalena 14. 9. 2006 ke 120. výročí narození Jana Masaryka. Busta je umístěna u vchodu do zahrady jeho rodného domu a je na ní také Masarykův citát: "Pravda vítězí, ale dá to fušku!" Při slavnosti byl přečten pozdrav britské královny Alžběty II., která osobně Jana Masaryka poznala.

Otýlie Sklenářová-Malá

  • Čelakovského sady, bílý mramorový pomník jedné z nejuznávanějších českých hereček Národního divadla (1844 - 1912) byl odhalen v r. 1933. Vytvořil jej sochař Ladislav Šaloun a byl osazen poblíž Národního muzea, kde svého času stávala dřevěná aréna, letní Nové české divadlo, kam se po vyhoření Národního divadla dočasně přestěhoval jeho repertoár a kde umělkyně slavila velké úspěchy. Po dobu úprav Čelakovského sadů byl dočasně umístěn v zahradě Bílkovy vily. V r. 1981 byl vrácen zpět.

Svatopluk Čech

  • Sady Svatopluka Čecha; autor Jan Štursa, architekt Pavel Janák. Pomník byl sochaři zadán 1918 a osazen 1924. Byl zřízen zásluhou Záložny Vinohradské a patří k nejlepším Štursovým pracím. Nad postavou básníka, který má v jedné ruce knihu a v druhé drží klobouk s pláštěm, se vznáší jinošský akt s vavřínovou ratolestí, který má u nohou orla s rozepjatými křídly. Zvětšený jinošský akt z pomníku byl v r. 1925 (rok Štursovy tragické smrti) umístěn v průčelí čs. pavilonu na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Za okupace musel být pomník odstraněn, po válce byl opět obnoven.

František Ladislav Rieger

  • Vinohrady, Riegerovy sady, pomník českému vlastenci a politiku, zeti Františka Palackého, nechala postavit někdejší Záložna vinohradská, která měla zásluhy i o vinohradské divadlo, kostel sv. Ludmily a mnoho dalších. Pomník vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1913 - 1914. Riegrovu podobiznu vytvořil už před tím pro Pantheon Národního muzea. Bronzová socha v nadživotní velikosti je téměř tři metry vysoká a stojí na žulovém stupňovitém podstavci cca 4 m vysokém. V energickém postoji a pohledu muže s rukama v bok vyjádřil autor Riegrovo tradiční národní heslo Nedejme se!, které je napsáno na štítě s českým heraldickým lvem u jeho levé nohy. Jde o jednu z nejvýznamnějších portrétních prací autora.

Basketbalista, Soustředění

  • Nusle, Folimanka; před halou pro sálové sporty v parku Folimanka stojí bronzová sochy basketbalisty, kterou autor Zdeněk Němeček nazval Soustředění. Sportovec je zachycen v okamžiku, kdy se soustředí k provedení trestného hodu. Zdeněk Němeček se specializoval na sochy se sportovní tématikou. Jeho díla jsou na mnoha místech u nás i v zahraničí.

Pocta poštovní známce

  • Praha 2, před budovou Poštovního muzea, sochař Ivan Jilemnický; odhalena 25. 5. 2010

Českým botanikům

  • Nové Město, Na Slupi 16; v areálu botanické zahrady byl 20. 10. 2005, na Den stromů a dřeva, odhalen pylon z hořického pískovce v podobě torza stromu s naznačenými kořeny. Autorem je představitel současného manumentálního sochařství ak. sochař Ivan Jilemnický, dílo věnoval zahradě u příležitosti 230. výročí jejího založení (1775). Na pylonu je latinský nápis Viris Bohemorum disciplinae botanicae peritissimis - volně přeloženo Nejlepším českým botanikům (dosl. Vztyčeno na počest - českým mužům - lidem v botanice nejznalejším). V r. 2006 mají být ještě vytesána jména konkrétních botaniků (např. bratři Presslové, Čelakovský, Domin ad.).

Karel IV.

  • Sady na Karlově; před kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově je pískovcová stojící postava císaře od Josefa Maxe z r. 1837. Váhalo se, kde bude socha umístěna, až ji koupil český vlastenec JUDr. Ondřej Neureuter a umístil ji na dvoře svého domu v Karlově ul. čp. 183 U Kamenné mořské panny. Teprve později sem byla přenesena k uctění zakladatelského činu Karlova zdejšího kostela. Tady stojí ve výklenku kapličky a nad ním je nápis Karel cztwrtý Otec Czechů.

150. let Sokola

  • Polská ulice, před budovou Sokola Královské Vinohrady, Z návrhů autorské soutěže na tvorbu pomníku byli vybráni sochaři Karel a Petr Holubovi, jejichž varianta plastiky naplňuje požadované poselství. Tři betonové stupně znázorňují jednotlivá data odbojů. Jako symbol dneška je propojuje kovová deska s průřezem postavy sokola v základním cvičebním postoji. Na desce je vyřezán nápis „150 let Sokola“ a umístěn sokolský znak. Betonový sokl pokračuje i za touto „postavou“ a znázorňuje symbolické pokračování cesty. Pomník byl odhalen 8. 10. 2012.

nahoru

Praha 2 - Vyšehrad

Sv. Václav

  • Vyšehrad; autor jezdecké sochy je Jan Jiří Bendl (1678-80), empírový podstavec vytvořil Josef Kranner v r. 1827.Socha původně zdobila kašnu ve středu Václavského náměstí (tehdy Koňského trhu) nedaleko Jindřišské ulice, později přemístěna před dům, na jehož místě stojí dnešní hotel Evropa. Socha pokládána v 19. stol. za málo reprezentativní, proto r. 1879 byla odstraněna a později zásluhou probošta vyšehradské kapituly Šulce přemístěna na Vyšehrad (v 50. letech 20. stol. nahrazena kopií, originál je v sochařské sbírce Galerie hl. m. Prahy). 12. června 1848 sloužil u této sochy na Koňském trhu radikální kněz Jan Arnold mši, která vyústila v pochod lidu pražskými ulicemi. Následovalo krvavé střetnutí s vojskem gen. Windischgrätze v Celetné ulici - počátek tzv. svatodušních bouří.

Lumír a Píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, Přemysl a Libuše

  • Vyšehradské sady; jde o monumentální sousoší Josefa Václava Myslbeka, vytvořené původně pro Palackého most a obsahově navazující na Mánesovo dílo. Myslbek vytvořil sousoší do roku 1895 poté, co získal v r. 1881 první cenu v soutěži. Pískovcová sousoší byla 14. 2. 1945 za náletu poškozena. Tři z nich byla potom přemístěna z mostu na Vyšehrad na rozsáhlý travnatý parter, který vznikl poté, co zde vyhořela r. 1927 barokní zbrojnice. Kopie čtvrtého nejvíce poškozeného Přemysla a Libuše byla vysekána a osazena na Vyšehradě koncem 70. let. Všechna sousoší svou monumentální formou, přesvědčivostí výrazu a dynamičností vyjadřují tužby a ideje doby, kdy vznikala.

Lumír a píseň

  • sousoší z r. 1988 stávalo na novoměstské straně mostu Palackého. Lumír nadšeně zpívá a hraje, němá Píseň zdobí varyto - pomyslný staročeský strunný nástroj.

Ctirad a Šárka

  • sousoší vysoké 4,3 m z r. 1895 stávalo na smíchovské straně mostu Palackého. Představuje milostné okouzlení v lesním tichu. Jen krákající havran je předzvěstí Ctiradovy smrti. Je považováno za umělecky nejpůsobivější.

Záboj a Slavoj

  • sousoší bylo původně na smíchovské straně mostu Palackého. Představuje dva hrdiny z Královéhradeckého rukopisu, porotou bylo považováno za nejlepší sousoší ze všech čtyř.

Přemysl a Libuše

  • sousoší stávalo na novoměstské straně mostu Palackého. Bylo dokončeno v r. 1889. Vyjadřuje majestátní legendární kněžku, která ve chvílích věšteckého vidění do budoucnosti je tváří obrácena k Pražskému hradu.

Václav Štulc

  • Vyšehrad, Štulcovy sady; Václav Štulc byl probošt vyšehradské kapituly, celý život se věnoval vzkříšení slávy Vyšehradu. Nedaleko sochy sv. Václava je umístěna jeho bronzová busta z r. 1910, autor Štěpán Zálešák. Má masivní pseudogotický sokl z červeného pískovce. Pomník zbudován nákladem probošta Mikuláše Karlacha. Václav Štulc byl původně obrozenecký básník, posléze se orientoval klerikálně. Vydával časopis Blahozvěst.

Probošt Mikuláš Karlach

  • Vyšehrad, Karlachovy sady; autorem sochy je akademický malíř Pavel Malovaný (mj. zhotovil pamětní desku Jana Masaryka, je spoluautorem sousoší legionářů, v jižních Čechách vytvořil sousoší na památku padlých amerických vojáků). Socha je zhotovena z božanovského pískovce a byla odhalena 29. 6. 2003 (v den 100. výročí od dokončení regotizace kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla).Probošt Karlach se zasloužil o současnou podobu Vyšehradu, byl iniciátorem regotizace chrámu sv. Petra a Pavla, měl na starosti veškeré stavitelské práce a parkové úpravy ve vyšehradském areálu.

Sv. Šebestián

  • Vyšehrad, naproti vyšehradskému hřbitovu v nice je barokní pískovcová socha z 1. poloviny 18. století. Autor neznámý. Socha sem byla přenesena z iniciativy probošta Karlacha r. 1894 z domu U Harantů v Rytířské ulici, jenž musel ustoupit stavbě Staroměstské tržnice.

Sv. Ludmila

  • Vyšehrad, v kapličce naproti kostelu sv. Petra a Pavla je pískovcová socha sv. Ludmily. Vytvořena snad Michaelem Janem Josefem Brokoffem v 2. desetiletí 18. st. Byla sem přemístěna z bývalé společenské zahrady Na Slupi pod kostelem sv. Apolináře.

Sv. Jan Nepomucký

  • Vyšehrad; před sídlem správy Národní kulturní památky Vyšehrad je pískovcová socha světce v nadživotní velikosti z r. 1895. Autor neznámý. Kolem sochy je renesanční mříž.

Sv. Vojtěch

  • Vyšehrad; na nároží Soběslavovy a ulice K Rotundě je socha z 1. poloviny 18. st. z polychromovaného dřeva. Autor neznámý. Světec stojí v mělkém výklenku zdi.

Čertův (časoměrný) sloup

  • Vyšehrad, v sadech na trávníku je umístěn od r. 1888. Sestává z tří kusů, vážících asi 2 a půl tuny, které se o sebe opírají vrcholy. Celkem měřil přes 5,70 m. V předkřesťanských dobách snad sloužil jako časoměrný sloup, který určoval zimní a letní slunovrat. Jeho původ a účel však není zcela vyjasněn. Je z biotitu - amfibolového dioritu, který se jinak nikde v okolí nenachází. Při slunečním osvitu vydává zápach síry, proto vznikla legenda o sázce kněze a čerta o to, že čert donese z Říma na Vyšehrad sloup ze svatopetrského náměstí dříve než kněz odslouží mši a bude mu za to patřit jeho duše. Přiletěl ale pozdě, proto sloup vzekle mrštil k zemi a rozbil ho tak na tři kusy. Torzo pak bylo vystaveno v zádveří kostela sv. Petra a Pavla, za Josefa II. bylo odstraněn jako symbol pověrčivosti.

nahoru

Vyšehradský hřbitov, Slavín - funerální plastiky

Je zde pochován výkvět českého národa, proto je tu i mnoho jedinečných sochařských prací:
Josef Václav Myslbek - plastika na hrobu Františka Ladislava Riegra; reliéf s Madonou na hrobce od architekta J. P. Šebka, v níž je pochován skladatel V. Maixner;
Václav Levý - na společném hrobě Karla Purkyně a Václava Levého je socha sv. Jakuba;
Tomáš Seidan - vytvořil reliéf Babičky na hrobě Boženy Němcové;
František Bílek - autor sochy Krista na hrobě Václava Beneše Třebízského;
Bohumil Kafka - poprsí Mikoláše Alše a několik dalších náhrobků;
Jakub Obrovský - bronzový portrét Svatopluka Čecha;
Ladislav Šaloun - pomník Antonína Dvořáka;
Otakar Španiel - tvůrce bust Františka Ondříčka a Ferdinanda Lauba;
Stanislav Hanzík - tvůrce busty fotbalového internacionála Josefa Bicana (odhalena 2002)
Slavín - hrobka významných českých osobností
autorem architektury je Antonín Wiehl, arkády projektoval Antonín Barvitius. Sochařskou výzdobu Slavína novorenesančně pojal a vytvořil v letech 1889 - 1893 Josef Mauder: Génius vlasti nad rakví a po stranách dvě alegorické postavy Vlast truchlící a Vlast vítězná. Za tento sochařský výkon získal první cenu České akademie. Na schodišti Slavína je sarkofág s bronzovým krucifixem od Václava Levého. Otcem myšlenky zbudování pohřebiště slavných byl probošt Mikuláš Karlach, hlavním mecenášem pak Petr Fischer. Ve Slavíně jsou pohřbeni: Julius Zeyer (jako první), Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Ema Destinnová, Alfons Mucha, František Křižík, Josef Gočár, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout a další.

nahoru

Praha 3

Jan Žižka

  • Národní památník na Vítkově; autor prof. Bohumil Kafka v letech 1931 - 1941. Pomník byl odhalen 14. 7. 1950, ve výroční den bitvy na Vítkově, v níž husité pod vedením Jana Žižky zvítězili v těchto místech nad křižáckým vojskem. Autor se odhalení pomníku nedožil, konalo se až 8 let po jeho smrti. V r. 1946 pomník podle Kafkova modelu odlila karlínská slévárna V. Mašek z bronzu. Pomník má úctyhodné rozměry: výška pomníku včetně podstavce je 22 m, dvě nohy jezdce váží 398 kg, ruka 195 kg, hlava 105 kg, meč 110 kg. Vlastní výška pomníku 9 m, délka koně 9,6 m, celková váha činí 16,5 t. Sestává z 39 bronzových dílů, které byly svařeny na místě. Jde o jednu z největších jezdeckých soch na světě. K postavě Žižky byl modelem pražský zápasník Jiránek, jako model koně zapůjčilo autorovi ministestvo zemědělství nejkrásnějšího koně z hřebčince v Tlumačově. Velmi obtížné bylo vypočítat statiku tak ohromného a těžkého pomníku, což provedl profesor Bedřich Hacar.

Winston Churchill

  • nám. W. Churchilla; bronzová tři a půl metru vysoká socha, vážící půldruhé tuny, je přesnou kopií sochy anglického sochaře Roberta Ivora Jonese, která stojí v Londýně na Parlamentním náměstí. Odlila ji londýnská slévárna Meridian Foundry a pak zhotovila repliku. Sochařský odborný dohled vykonával anglický sochař N. Boonham. Socha je holdem britskému premiérovi (1874 - 1965), který ve značné míře ovlivnil události 20. st. a který je symbolem nesmlouvavého boje za demokracii. Jeho socha byla odhalena k 10. výročí pádu totalitního režimu u nás 17. listopadu 1999 za účasti baronky Margaret Thatcherové. Již před tím v r. 1990 se zúčastnila slavnostního přejmenování náměstí A. Zápotockého na náměstí Winstona Churchilla.

Jaroslav Hašek

  • Prokopovo nám.; bronzová, svérázně pojatá jezdecká socha v kombinaci s bustou spisovatele, která je na soklu, procházejícím hřbetem koně ve tvaru výčepního pultu. Autorem pomníku je Karel Nepraš, který však zemřel těsně před jeho dokončením, takže Haškovu bustu vytvořila již autorova dcera Karolína. Socha byla odhalena 5. 10. 2005 poblíž místa, kde Hašek bydlel v době psaní prvního dílu Osudů dobrého vojáka Švejka.

Karel Havlíček Borovský

  • před radnicí na Havlíčkově nám. stojí třímetrová bronzová socha, jejímž autorem je Josef Strachovský, odlila ji Maškova slévárna v Karlíně. Socha byla odhalena 16. května 1911. Zároveň bylo náměstí, které do té doby neslo název Basilejské, přejmenováno na Havlíčkovo. Nápis na podstavci sochy vyjadřuje Havlíčkovo celoživotní krédo: Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu. Tak jako mnoho jiných měla být i tato socha za protektorátu odstraněna a její materiál použit pro válečné účely. Díky statečným Pražanům však byla uschována ve skladišti na Maninách a po opravě znovu slavnostně instalována na původní místo 19. července 1946. V r. 1979 byla z důvodu výstavby kolektoru inženýrských sítí na 6 let odstavena a zpět instalována v r. 1985.

Petr Bezruč

  • Vinohrady, Bezručovy sady; na kruhové základně na plochých pilířích z umělého kamene je umístěna bronzová portrétní busta básníka na pozadí dvou desek, na nichž je vzadu vyrytý text. Pomník vytvořila v r. 1967 Jaroslava Lukešová.

Miminka (Babies)

  • Žižkov, televizní vysílač; černá, laminátová, 350 cm dlouhá a 260 cm vysoká socha Davida Černého byla původně vytvořena pro instalaci na Muzeu moderního umění v Chicagu. Později se objevila na různých budovách ve světě, r. 1999 byla např. umístěna pod záštitou Českého centra v Londýně na budovu české ambasády. Od r. 2001 je celkem 10 miminek na žižkovském vysílači, jejich instalace má trvat až 20 let.

Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš

  • Olšanské hřbitovy; památník byl původně stavěn k poctě Jindřicha Fügnera, který zemřel dříve, později přibylo jméno Tyrše a Renaty Tyršové, dcery Fügnera a Tyršovy manželky. Nález neobyčejného žulového balvanu v lomech u Kostelce n. Černými lesy uspíšil vznik zymýšleného památníku pro zakladatele Sokola. Pražský kameník a nadšený sokol František Wurzl vylomil obelisk, sochař Bohuslav Schnirch zhotovil model medailonu s Fügnerovou podobou a velkým sokolem s rozepjatými křídly na vrchol pomníku. Tyto části pomníku byly ulity v Norimberku. Štíhlý jehlan z jediného kusu žuly vysoký 7 m stojí na pětimetrovém podstavci. Slavnostní odhalení pomníku se konalo r. 1869, při té příležitosti se konal velkolepý průvod přívrženců sokolské myšlenky a odpolední slavnost na Střeleckém ostrově.

Josef Barák

  • Olšanské hřbitovy; na IV. hřbitově v 13. oddělení je funerální pomník Josefa Baráka, českého politika a novináře. Pomník od Josefa Strachovského má vysoký jehlancovitý podstavec z hořického kamene, na němž spočívá z mědi tepané poprsí Josefa Baráka. U úpatí pomníku stojí mladý student a truchlící dělník s praporem v jedné a věncem z palmy a trní v druhé ruce. Obě postavy jsou také z hořického kamene. Pomník byl odhalen r. 1885.

Luděk Marold

  • Olšanské hřbitovy; na V. hřbitově v 23. oddělení je pomník významného českého malíře, kreslíře a ilustrátora, který zemřel v pouhých 33 letech. Pomník mu zřídila Jednota výtvarných umělců, jeho autorem byl Vilím Amort. Byl odhalen v r. 1904. V horní části pomníku je kovová deska s reliéfem Maroldova profilu, pod ním malířská paleta se štětci, nahoře Maroldův podpis. Ve spodní části pomníku je kovová plastika truchlící ženy s květinami v rukou.

Rodina Hrdličkova

  • Olšanské hřbitovy; téměř vedle hlavního vchodu je jedna z největších hrobek Olšanských hřbitovů s rozměrným sousoším z bílého mramoru, které se také nazývá Matčin sen. Sousoší představuje matku zlomenou žalem ze smrti syna, kterou utěšuje sám císař František Josef I. Matka drží za ruku syna v uniformě, což budí mylné zdání, že zemřel na bojišti ve válce. Anděl stojící za synem již otevírá dveře na věčnost. Hans Hrdlička si vzal život v r. 1900 z něšťastné lásky ve věku 21 let. Jeho matce se před tím zdál sen o jeho smrti. Černou mramorovou hrobku zbudovala firma Pupp a Škarka, sochy z bílého mramoru vytvořil František Rous.

Sestry Klenkovy

  • Olšanské hřbitovy; na druhý Olšanský hřbitov byl přenesen od kaple sv. Rocha pomníček sester Klenkových, které zemřely r. 1806, když si hrály na dvoře usedlosti a těžký povoz jim přejel nohy. Pomník nahlodaný zubem času představuje dvě ležící holčičky bez spodní části nohou.

Jožka Jabůrková

  • Olšanské hřbitovy; při Čestném vojenském pohřebišti zde byl znovuodhalen pomník Jožky Jabůrkové 30. 7. 2002. Bronzovou sochu v nadživotní velikosti vytvořila sochařka Věra Merhautová. Socha komunistické novinářky původně stála v Košířích, po restituci byla umístěna do depozitáře Národní galerie.

Jan Šverma

  • Olšanské hřbitovy; na Čestném pohřebišti byla 8. 11. 04 díky iniciativě KSČM znovuodhalena bronzová, 2,8 m vysoká socha Jana Švermy od akad. sochaře Antonína Nykla. Socha zakládajícího člena KSČ stála v l. 1969 - 1999 na předmostí Štefánikova (dříve Švermova) mostu.

Jablko

  • Na Chmelnici; u školy zde stojí rozměrná žulová plastika Jablka symbolizující krásu přírody. Autor sochy je Jiří Kryštůfek.

nahoru

Praha 4

České řeky

  • Podolí; podolská vodárna se stavěla v letech 1925 - 29, stavba však byla dokončena pouze z poloviny. Druhá část projektu ing. arch. Antonína Engela byla realizována až v 50. letech 20. st. Jde o významnou technickou architekturu, která byla náležitě vyzdobena alegorickými pískovcovými sochami českých řek na průčelí, které je dobře vidět při příjezdu do Prahy z jihu po řece. Nejvýše uprostřed stojí větší figurální socha Vltavy od Jozy Nováka, sochy v řadě pod ní jsou od Josefa Fojtíka, Zdeňka Vodičky, Jozy Nováka a Josefa Fojtíka a představují přítoky k Vltavě: Vydru, Otavu, Blanici šumavskou, Malši, Berounku, Sázavu, Blanici podblanickou, Želivku, Lužnici a Nežárku.

Sv. Jan Nepomucký

  • Braník, před kostelem sv. Prokopa; na podstavci je postava světce v dlouhé klerice, který přidržuje levou rukou krucifix, kolem hlavy má svatozář. Sochu z pískovce z poloviny 18. st. vytvořil umělec z okruhu Františka Ignáce Platzera.

Rovnováha

  • Braník, předmostí Barrandovského mostu; mohutná betonová plastika ve tvaru široce rozevřeného písmene U od Josefa Klimeše. Její tvar bývá přirovnáván k průřezu lodí Vikingů. Zajímavá je však tvarová podoba s průřezem geologickou strukturou devonských vrstev Barrandienu, což je možné spatřit např. při cestě od budovy školy na Žvahově k severnímu svahu Prokopského údolí v řadě opuštěných vápencových lomů.

Prostřený stůl

  • Braník, Bezová ul., roh s ul. Na Mlejnku; železobetonová plastika od prof. Milana Knížáka o rozměrech 160 x 600 x 600 mm byla odhalena 22. 9. 2005 před sídlem společnosti Subterra. Socha již byla vystavena v r. 2004 na Václavském nám. v rámci festivalu Sculpture Grande, jehož je Subterra generálním partnerem. Její pracovníci se účastnili i vlastní realizace sochy. Jedná se o kvádr, tvořící podstavec stolu, na němž je deska se čtyřmi talíři. Kolem stolu jsou rozmístěny z každé strany čtyři židle v podobě krychlí.

Busta Jaroslava Ježka

  • Braník, Roškotova ul.; odhalena v září 2006 ve vestibulu Konzervatoře Jaroslava Ježka ke 100. výročí narození skladatele (25. 9. 1906). Plastiku s modrými brýlemi vytvořil Vladimír Preclík.

Obětem 1. světové války

  • Nusle, Na Pankráci; před kostelem sv. Pankráce stojí pomník věnovaný obětem války z Nuslí. Na vysokém kamenném pylonu je koule, snad představuje zeměkouli, na ní mohutný broznový orel před vzletem. Autorem pomníku je sochař a medailér Josef Sláma, keramické práce provedl J. Gabriel. Na čtyřhranném pylonu je vytesáno 147 jmen těch nuselských občanů, kteří ve válce zahynuli. Modelem pro orla byl živý orel Fanouš, kterého přivezli naši legionáři z Ruska. Pomník byl slavnostně odhalen r. 1925.

Památník I., II. a III. odboje

  • Nusle, nám. generála Karla Kutlvašra; na úpatí svahu pod nuselskou sokolovnou byl v r. 1997 slavnostně odhalen Památník tří odbojů. Tvoří ho široká vodní fontána a deska s nápisy 1914 - 1918, 1939 - 1945 a 1948 - 1989. Autory pomníku jsou František Novotný a Jaroslav Suchan. Za první republiky zde stával legionářský pomník, v němž byla uložena schránka s prstí bojiště našich legionářů od Zborova. Za komunistického režimu zde bylo sousoší Osvobození a citáty z Lenina. U Památníku tří odbojů se pořádají pietní akce.

Památník Zpravodajské brigády

  • Nusle, Jezerka; na jižním konci nuselského parku Jezerka stojí památník z r. 1947 s nápisem na kamenné desce: Památce padlých 1939 - 1945 z II. praporu Zpravodajské brigády a obětem Květnové revoluce 1945. Na postranních kamenných deskách je seznam jmen těch, kteří padli. Zpravodajská brigáda, složená ze skautů a dalších mladých lidí, se zabývala rozsáhlou zpravodajskou činností po celou dobu okupace a připravovala ozbrojené vystoupení. Po r. 1948 byli její členové persekvováni, protože nespolupracovali s komunisty. Proto památník za totality chátral, byl obnoven až r. 1995.

Apoteóza plynárenství

  • Michle, před vstupem do areálu plynárny; Ladislav Šaloun vytvořil sousoší muže a ženy v roce 1927 na zakázku michelské plynárny. Muž představuje Práci, je kopáčem dobývajícím uhlí, z něhož se vyráběl plyn. Žena představuje Vědu, v ruce drží kus uhlí, což je zároveň stylizovaný hořák. Z něj mohou šlehat plameny (spouští se při slavnostních příležitostech). Sousoší stojí na pylonu vysokém 4,2 m.

Esperantistům

  • Pankrác před Kongresovým centrem; pomník esperantistům byl v r. 1987 instalován ve Vršovicích v Heroldových sadech. Odtud byl v r. 1996 u příležitosti světového kongresu esperantistů přemístěn před Kongresový palác, kde se kongres konal. Pomník představuje 180 cm vysoký žulový kvádr, na němž je v češtině a esperantu vytesán nápis: Tento pomník byl instalován ke 100letému výročí založení esperanta.

Vzlet

  • sídliště Pankrác II; pětimetrová plastika je umístěna na rohu ulic Pujmanové a Hvězdovy na sídlišti Pankrác II. před poliklinikou. V roce 1969 ji tvořil sochař Valerián Karoušek. O rok později však tragicky zahynul v Peru při výpravě československých horolezců na horu Huascarán. Rozpracované dílo dokončil sochař Jiří Novák. Vyskytly se domněnky, že námětem plastiky byla pocta Janu Palachovi. Spoluautor Jiří Novák a vlastník plastiky, Galerie hl. m. Prahy, však toto tvrzení, nepotvrdili, jelikož zakázka byla zadána dlouho před tragickou smrtí Jana Palacha.Plastika působením přírodních vlivů chátrala. Její základ, železná konstrukce, byla ve špatném stavu. Proto pracovníci galerie rozhodli o demontáži, kterou provedl Jiří Novák. Koncem srpna 2003 byla uložena v depozitáři Galerie hl. m. Prahy.
    Obyčejná madona (Matka s děckem) - Pankrác I; při rušné cestě kolem nákupního centra sídliště při ulici Pujmanové byla v r. 1971 umístěna bronzová plastika sedící matky s dítětem v nadživotní velikosti. Autorem je sochař Miloš Zet, architektonický návrh je od Jiřího Lasovského.

Ryby

  • Pankrác u obchodního centra stojí kamenné 180 cm vysoké sousoší s rybami, autor Julius O. Lankáš, r. 1985.

Čápi

  • park na Pankráci; v r. 1980 vytvořil František Pašek bronzové sousoší dvou čápů o výšce 130 cm.

Tři plastické objekty

  • Pankrác I; při ulici Pujmanové, autor. M. Chlupáč

Plastika

  • Pankrác I; při ulici Pujmanové, autor J. Vacek

Pomona

  • Pankrác I; při ulici Pujmanové, autor J. Dušek

Matka

  • Pankrác II; roh ulic Na Pankráci a Hvězdova, autor J. Vacek

Dvě sedící postavy

  • Pankrác II; mezi ulicemi Na Pankráci a Kotorská, autor V. Merhautová

Viloncellista

  • Pankrác; roh ulic Zelený pruh a Na Planině v areálu ZŠ, autor J. V. Schwarz

Matka s dítětem

  • Spořilov; Púchovská ul., autor J. Hendrych

Sedící dívka

  • Spořilov; Hlavní ul. u nákupního střediska Centrum, autoři L. a B. Kodymovi

Ležící žena

  • Spořilov; před penzionem u obchodního střediska Centrum, autor J. Hána

Památník obětem První světové války

  • Krč, Sulická ul.; v lesním zákoutí na výšině nad bývalým sanatoriem dr. Šimsy je pomník z žuly a bronzu od Bohuše Hlaváčka. Na čtyřmetrovém zužujícím se obelisku je postavena čtyřboká koruna. Na obelisku je mramorová deska s nápisem: Kdo vykoupili svobodu národa nezemřeli - žijí. Pomník je z r. 1933.

Památník 40. výročí ukončení 2. světové války a vzniku OSN -

  • Krč ul. Ke krčské stráni 611; pomník zde zřídila Jazzová sekce v r. 1985 a zároveň stráň u stanice metra Kačerov osázela, spolu s americkými spisovateli Kurtem Vonegutem, Johnem Updikem aj. osobnostmi, stromy a keři. Po zákazu Jazzové sekce a uvěznění výboru v r. 1986 pomník zničila tajná policie. Znovu byl obnoven ke 33. výročí existence Jazzové sekce v květnu 2004.

Mikoláš Aleš

  • Lhotka, Alšovy sady; na stupňovité základně na soklu je bronzová busta malíře, kterou vytvořil r. 1914 Josef Rada. Je to vůbec první pomník slavnému malíři. Pomník stojí poblíž výletního hostince Daliborka, jehož majitel Josef Vojtěch se s Alešem přátelsky stýkal. Dnes je na místě hostince secesní hotel Villa Voyta.

Mládí

  • Háje, Schullhofova ul.; postavy tří roztančených žen v mírně nadživotní velikosti dotýkajících se rameny jsou z kamene, autor Jan Bartoš r. 1984.

Kosmonauti

  • Háje; u stanice metra C je sousoší dvou kosmonautů, představující prvního českého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho kolegu na stanici Sojuz 28 Alexeje Gubareva, kteří podnikli let do vesmíru v r. 1978. Plastiku vytvořil ak. sochař Jan Bartoš.

Opuštěná

  • Kavčí Hory, budova České televize; 82 cm vysoká postava sedící schoulené díivky z mramoru je od Břetislava Bendy z r. 1980.

Sova

  • Jižní Město, škola Květnového vítězství; bronzovou sochu sovy vysokou 150 cm vytvořil Václav Frydecký v r. 1985.

Země

  • Jižní Město, Jírovcovo nám.; kamenná sedící postavy ženy v životní velikosti představuje matku Zemi. Vytvořil ji Jiří Kryštůfek v r. 1986.

Oskar

  • Roztyly, Klouboukova ul.; moderní keramická betonová plastika je vysoká 300 cm, vzhledem připomíná sedícího psa. Autorem je Jaroslav Róna, vznikla v r. 1991.

Den a Noc

  • Jižní Město,Arkalycká ul. u multikina Galaxie; na konečné stanici metra C Háje je umístěno sousoší, které Olbram Zoubek vytvořil v r. 1984. Má rozměry 215 x 155 x 185 cm a je z z vrstveného cínu zpevněného laminátem. Postavy znázorňující Slunce a Měsíc jsou částečně pokryty plátkovým zlatem. Plastiku si tehdy objednal podnik Metrostav na téma Práce a odpočinek kosmonautů - tedy práce ve dne a odpočinek v noci, den jako Slunce a noc jako Měsíc. Plastiky jsou značně poškozeny, možná budou muset být přemístěny jinam.

Metamorfózy roku

  • Chodov; v parkově upraveném okolí Chodovské tvrze byly osazeny v r. 1998 čtyři více než dvoumetrové pískovcové plastiky, které vytvořila Ellen Jilemnická v Hořicích v Podkrkonoší. Sochy představují jednotlivá roční období. Autorka je zdarma věnovala městské části Praha 11.

Nepolapitelná

  • Chodovec; před budovou Archivu hlavního města Prahy stojí plastika od Lukáše Rittsteina. Vytvořil ji v rámci projektu Prahy 11 Socha pro Jižní Město a projektu Praha 2000 - Evropské město kultury a byla odhalena v r. 2001. Zobrazuje příběh kapky vody, která se mění v oblak, jež uniká do prostoru mezi dvěma svěráky. Symbolizuje neuchopitelnost reality. Je zhotovena z kombinace mramoru, kovu a umělé hnoty a rozměrech 6 x 4 m.

Dlouhý, široký a bystrozraký

  • Petrovice, Nad Přehradou; na školním nádvoří zde stojí 180 cm vysoká barevná glazovaná keramika, autor Vojtěch Adamec z r. 1989 - 92

Milada Horáková

  • Praha 4, nám. Hrdinů, odhaleno 28. 10. 2009

nahoru

Praha 5

Medvědí fontána

  • Smíchov, v parku na nám. 14. října; fontánu do Slavatovské zahrady zhotovil v r. 1689 dvorní sochař Jeroným Kohl, který podobné dílo provedl pro hradní nádvoří. Ve Slavatovském sídle zřídil podnikatel Aron Příbram kartounku a poté, co byla zdejší výroba zastavena, daroval fontánu obci. Ta ji umístila před Albrechtovy kasárna, odkud musela po skončení 2. sv. války být přestěhována na dnešní místo, aby uvolnila místo památníku sovětských tankistů. Ve spodní části jsou tři stojící medvídci, nesou slavatovský erb, nad nimi spodní mísa zdobená ovocem a kvítím s maskami, z nichž teče voda. Na vrcholu horní mísy je socha vládce moří Neptuna s trojzubcem a třemi delfíny u nohou. V r. 1999 byla socha po krádeži pozlaceného trojzubce a vodního čerpadla opravena a doplněna o trojzubec ocelový.

Hana Kvapilová

  • Smíchov, Kinského sady (u letohrádku Kinských); sochař Jan Štursa s architektem Josefem Gočárem vytvořil v roce 1914 pomník herečky v roli Elidy z Ibsenovy hry Paní z námoří. Pod pomníkem z bělostného tyrolského mramoru je uložena urna.

Herkules

  • Smíchov, Kinského sady, v r. 1939 byla do dolního jezírka nad letohrádkem přemístěna z Kampy barokní socha Herkula z konce 17. st.,

Lachtan

  • uprostřed horního jezírka, Smíchov, Kinského sady, plastika z roku 1953, autor Jan Lauda

Kamenný stůl

  • Smíchov, Kinského sady, autor neznámý

Futura - Brown-nosing

  • Smíchov, Holečkova ul., galerie Futura; dvě 520 cm vysoké, sehnuté, nahé postavy - torza dolní části těla, které v r. 2003 vytvořil ze smíšeného materiálu David Černý. Po žebříku je možno k sochám vylézt a zadním otvorem nahlédnout do útrob, kde je nahrána videosmyčka s Václavem Klausem a Milanem Knížákem, krmícími se kaší a projevujícími značnou libost. Sochy zůstávají dlouhodobě instalovány v galerii Futura.

Jaro

  • Smíchov, Dienzenhoferovy sady, autor Ladislav Beneš

Pražská kráva

  • Smíchov, Janáčkovo nábř. 15, autorka Kateřina Kučerová. Jedná se o jeden z objektů, který byl součástí přehlídky Cow Parade, konané v Praze od června do října 2004. Sochu zakoupila za 245 tis. Kč společnost Orco Group, na jejímž pozemku je postavena.

Jakub Arbes

Smíchov, Arbesovo náměstí; v sadovém prostranství náměstí blízko místa, kde Jakub Arbes po léta žil a pracoval v domě č. 13, je umístěna na žulovém hranolovém soklu bronzová socha spisovatele s pláštěm přes ruku a kloboukem v ruce. Autorem je sochař Jan Černý a architektem ing. arch. Jaroslav Koreček, socha pochází z r. 1962, slavnostní odhalení se konalo r. 1964 k 50. výročí spisovatelova úmrtí.


Živý pramen

  • Smíchov, před Bertramkou, plastika od Jana Kodeta

Wolfgang Amadeus Mozart

  • Smíchov, Bertramka; na zahradě Bertramky je na pískovcovém soklu osazena pískovcová poprsní busta skladatele o výšce 150 cm. Pomník objednal tehdejší majitel Bertramky a ctitel Mozartovy hudby Adolf Popelka. Busta od Tomáše Seidana byla slavnostně odhalena v r. 1876.

František Langer

  • Smíchov; na rohu ulice Preslovy a nám. 14. října je instalována plastika od Kurta Gebauera. Spisovatel, který patřil k čapkovské generaci a který působil zároveň celý život v československé armádě jako lékař, zde žil po návratu z emigrace v Anglii a v roce 1965 v tomto domě zemřel. Plastika Františka Langra byla odhalena v r. 1995.

Sv. Václav

  • nadživotně velká socha stojí před usedlostí Kavalírka v Košířích. Na čtverhranném podstavci je nápis: "Svatý Václave/ nedej zahynouti/nám ni budoucím." Autor František Hnátka, rok 1905.

Vltava

  • Dětský ostrov; v severním cípu ostrova na zdi propusti, žulový osmimetrový obelisk s bronzovým ženským aktem, alegorickou postavou Vltavy o výšce 2,80 m. Po stranách obelisku jsou čtyři dívčí reliéfy, které představují přítoky Vltavy - Otavu, Lužnici, Sázavu a Berounku. Sousoší vytvořil v r. 1916 Josef Pekárek, architekturu navrhl prof. František Sander. Socha zde byla instalována r. 1928 a v r. 1932 se zde poprvé konala tryzna za utonulé ve Vltavě. Tato tradice se od té doby dodržuje každoročně vždy v době svátku Dušiček, kdy k soše připlouvá smutečně vyzdobená loď a členové Vltavanu sem kladou smuteční věnec na památku utonulých.

Chvála proměny

  • Smíchov, před Ženskými domovy na Smíchově byla v r. 1998 odhaleno socha Chvála proměny. Jejím autorem je akademický malíř František Lhotka, žák Františka Tichého a příslušník zapovězené z politických důvodů pomíjené a dnes téměř neznámé generace umělců.

sv. Aja

  • Smíchov, Nádražní ul. ve výklenku; socha světice (kopie od J. Vokálka) s křížem v pravé ruce stojí na vysokém podstavci, který vytvořil I. F. Platzer

Chlapec s rybou

  • Smíchov, park u nádraží Smíchov, autor Břetislav Benda

Pomník mladých bojovníků proti fašismu

  • Smíchov,ulice Na Skalce, autorka T. Konstantinová

Sv. Jan Nepomucký

  • Smíchov, Bieblova ulice

Ivan Martin Jirous

  • Smíchov, busta na domě v ulici Na Neklance 24, v objektu byla dříve hospoda, hospodský sál skupina Plastic People of the Universe používala jako zkušebnu.

Biskup Leopold Thun-Hohenstein

  • Košíře, Malostranský hřbitov; vynikající klasicistní dílo Václava Prachnera z r. 1882 z pískovce je pomník zakladatele a majitele košířské usedlosti Cibulky, emeritního světícího pasovského biskupa Leopolda Linharta hraběte T.- Hohensteina, který zemřel 1826. Jeho náhrobek na Malostranském hřbitově nechal zřídit jeho synovec hrabě Josef Matyáš Thun. Monumentální pomník představuje klečícího a modlícího se biskupa s rozevřenou biblí před ním. Na podstavci ze sliveneckého mramoru je nápis: S tebou prostá vznešenost, ušlechtilost i zbožnost odpočívá.

Jan Hus

  • Košíře; v Husových sadech v ose Brožíkovy ulice stojí pomník mistra Jana Husa, slavnostně odhalený 3. července 1927. Je dílem akad. sochaře Karla Pokorného a architekta Aloise Wachsmanna. Reliéf Husovy hlavy s bolestným výrazem ve tváři je proveden v bronzu, osazen na žulovém pylonu, na němž je rovněž v bronzu část Husova citátu "Pravdy každému přejte". Pomník byl vandaly zničen, bronzové části ukradeny.

Dohasínající krása

  • Motol - krematorium, autor Vilém Amort

Památník pěšáka Josefa Kudrny

  • Motol; v areálu motolské nemocnice bývalo dříve vojenské cvičiště. Byl zde pro výstrahu popraven pěšák Josef Kudrna, obviněný velitelem ze vzpoury. Vojáci křičeli a nadávali, když jim velitel zakázal rozloučit se před odjezdem na frontu s rodinami, které za nimi přijely. Nešťastná Kudrnova manželka se poté oběsila v zoufalství, že neuživí sama sedm dětí. V r. 1930 zde byla odhalena pamětní deska s památníkem a v r. 1935 přibyla bronzová socha vzpřímeného muže - Josefa Kudrny od legionáře Rudolfa Březiny. Za 2. světové války byla socha muže zabavena nacisty jako materiál pro válečné účely, a tak zde zbyl jen kamenný památník.

100 km elektrických drah

  • v ulici Na Zlíchově proti rodnému domu písničkáře Karla Hašlera čp. 242 je nenápadný památník, který uvádí že v den jeho odhalení 7. června 1927 bylo dosaženo stého kilometru délky tratí elektrických drah na území hl. m. Prahy. Nad tímto textem je znak hl. m. Prahy

Sv. Jan Nepomucký

  • Hlubočepy, Prokopské údolí; barokní socha z r. 1801, restaurována v r. 2004 v ateliéru akad. sochaře Jiřího Kašpara. Stojí na podstavci v severní zdi domu U Maršíků, původně byla umístěna ve výklenku ohradní zdi téhož domu.

Vladislav Vančura

  • na okraji Zbraslavi pod Havlínem před Vančurovou vilou na žulovém soklu a čtyřbokém pilíři je osazena bronzová portrétní busta spisovatele v nadživotní velikosti. Pomník vytvořil sochař Karel Lidický v r. 1959.

Památník obětem první světové války

  • Zbraslav; pomník zbraslavským občanům, kteří zahynuli za 1. světové války, byl postaven v r. 1928 a tvoří dominantu zbraslavského náměstí. Uprostřed trojdílného podstavce je ženská postava držící prapor s dvouocasým lvem - alegorie Čechie od Josefa Žáka. Dole je nápis: Z vaší smrti naše svoboda 1914 - 1918. Kovová deska připomíná zásluhy legionářů. Je zde uložena prsť z významných legionářských bojišť. Mohutnost dodává pomníku obrovský vodou ohlazený balvan z Vltavy vypínající se nad postavou Čechie. Po stranách stojí dva vysoké pylony s lucernami na vrcholu a na nich jména 83 padlých zbraslavských občanů. Po 2. světové válce byla do středu podstavce přidaná kovová deska s letopočty 1938 - 1945, doplněná jmény tří Zbraslavanů padlých v těchto letech.

Charlie Chaplin

  • sídliště Barrandov, Chaplinovo nám.; v kruhu před budovou školy na začátku pěší zóny stojí socha od Vladimíra Preclíka. Tvoří ji šest siluet Chaplina s buřinkou a hůlkou nad sebou stoupajících k nebi jakoby šest fází filmového záběru.

Kameraman

  • sídliště Barrandov, před lávkou na Tilleho náměstí, autor Karel Nepraš

Abstraktní plastika

  • Radlice, u stanice metra Radlická, autor J. Hošek

Pomník legionářů

  • Jinonice, náměstí Pod Vavřincem

Ptáček

  • Nové Butovice, Fingerova ul. V r. 1990 vytvořil Stefan Milkov bronzovou sochu o velikosti 150 x 200 x 170 cm.

Sluneční hodiny

  • Stodůlky, Hostinského ul.; sochař Pavel Přikryl vytvořil v r. 1983 kamennou 300 cm velkou skupinu moderních tvarů slunečních hodin, která připomíná moderní Stonehenge.

Sv. Jan Nepomucký

  • Stodůlky, Praha 13, Jihozápadní Město; na dolním okraji centrálního parku na křižovatce ulice Jeremiášovy a Pod Hranicí byla v r. 1994 za přispění místních firem a dalších sponzorů odhalena nová socha sv. Jana Napomuckého. Je vysoká 3,60 m, vytvořena z bílého pískovce. Je dílem sochaře Petra Veselého z Hořic.

Rusalka

  • Stodůlky v ohybu ulice Kolářova, autor Kurt Gebauer, bronzová socha je součástí kašny se stupňovitými vápencovými bloky

Kelt (Keltský bojovník)

  • Praha 5, Velká Ohrada, uprostřed sídliště; dva mělké bazénky s osvětlením, trysky omývají sochu Stanislava Hanzíka s názvem Třináctou komnatou prošel Orant - s keltským motivem. Součástí fontány je také chromovaný stroj času a nápisy z kovových písmen s údaji a citáty z doby keltského osídlení.

Taras Ševčenko

  • Praha 5, nám. Kinských před Domem OSN; Ševčenko - ukrajinský básník a slovanský buditel; autor bronzové sochy - Valentin Znoba, mezinárodně uznávaný ukrajinský sochař

I love money

  • Praha 5 - Stodůlky, před budovou Bankovního institutu, autoři - Jan Slovenčík, Ivana Jundová

Milada Horáková

  • Praha 5, Na Doubkové u kostela Československé církve evangelické; autorm bronzové sochy je Olbram Zoubek, socha byla odhalena 10. 10. 2010

Bohyně Flora

  • Praha 5 - park Santoška, autor František Ignác Platzer, 2. polovina 18. stol.

Sedící dívka u fontány

  • vstup do areálu Bertramky, Praha 5; sochař Jam Kodet je autorem originálu, který se nachází v depozitáři Galerie hl. m. Prahy, na Bertramce je kopie, jemž autorem je Kristián Kodet, syn Jana Kodeta

Okřídlený kůň Pegas

  • Praha 5, sídliště Barrandov před pobočkou městské knihovny; autor Michal Gabriel, od r. 1992

nahoru

Praha 6

Otto Wichterle

  • Heyrovského nám., Petřiny; dvoumetrová bronzová plastika, tvarem připomínající strom vědění, byla odhalena 31. 10. 2005 v parku před Ústavem makromolekulární chemie, který vědec založil a stal se jeho prvním ředitelem. Socha představuje makromolekulární struktury, které se stále rozvětvují; v jejich větvích jsou vidět čísla patentů, jichž je Otto Wichterle vlastníkem. Autorem je sochař Michal Gabriel (člen skupiny Tvrdohlaví) a architekti Oleg Haman a Jana Podpěrová.

Jan Roháč z Dubé

  • obora Hvězda, Liboc; při hlavní cestě od správcovského domu k letohrádku stojí od r. 1966 kamenná plastika, která původně stávala u Staroměstské radnice v místě údajné popravy, přestože ve skutečnosti byl Roháč z Dubé popraven na Šibeničním vrchu na Žižkově. Autorem pomníku je Alois Sopr, vytvořil jej v letech 1957 - 60.

Kamenná mohyla

  • Bílá Hora, Liboc; asi 10 minut pěší chůze od konečné tramvaje na Bílé Hoře je vzdálena kamenná mohyla s prostým nápisem: Padlým bojovníkům sokolská župa podbělohorská 1620 - 1920. Z místa s nádherným rozhledem lze přehlédnout celé tehdejší bojiště, na němž 8. listopadu 1620 padlo na 2000 mužů na české straně. Neuskutečněný návrh na monumentální památník této události vypracoval František Bílek.

Obětem 1. světové války

  • Macharovo náměstí na Ořechovce, Střešovice; pomník byl vyroben z vápence z Pučiště, místa na Balkáně, kde mnoho našich vojáků zahynulo v bojích. Zhotovil jej v r. 1928 sochař Josef Franěk, architektonickou úpravu provedl Alois Dryák. Pomník včetně podstavce je 3 m vysoký a představuje raněného umírajícího vojáka v záklonu, v uniformě s náboji za opaskem. Po stranách podstavce je uvedeno 82 jmen občanů Střešovic padlých v bojích. Odhalení pomníku se konalo r. 1929.

Karel Bendl

  • Bubeneč, Pelléova ul.; mohutná pískovcová portrétní busta českého hudebního skladatele Karla Bendla, autora několika oper, komorních skladeb a mnoha melodických písní. Je umístěna na podstavci, který je zdoben reliéfy symbolických postav. Podle modelu sochaře Stanislava Suchardy zhotovil v r. 1916 pomník Vojtěch Sucharda a arch. Jaroslav Čermák.

Mír

  • Bubeneč, u základní školy na náměstí Svobody; sousoší dvou objímajících se dětí s holubicí, vytvořil Karel Hladík na konci 20. let. Pískovcová plastika stávala o něco dále, byla však přemístěna před školu proto, aby zde, přímo před budovou ministerstva obrany, mohl být postaven Památník československým letcům.

Památník československým letcům

  • Bubeneč, nám. Svobody; před budovou ministerstva obrany stojí památník československým letcům padlým za 2. světové války od 12. května 1995. Na mramorovém podstavci je plastika z ušlechtilého plechu navozující představu perutě. Jsou zde i kamenné znaky jednotlivých bojových perutí a na nízkém obrubníku jména padlých letců. Autorem pomníku je František Bělský.

Simón Bolívar

  • Bubeneč, nám. Interbrigády,; v rozlehlém bubenečském parku stojí pomník latinsko-amerického národního hrdiny a venezuelského politika, který se narodil r.1783 a po němž je pojmenována Bolívie. Pomník je proveden v mědi, jeho autorem je Jan Hána, byl odhalen 21. 6. 1983.

Maršál I. S. Koněv

  • Bubeneč, nám. Interbrigády; pomník velitele vojsk 1. ukrajinského frontu, která osvobodila 9. 5. 1945 Prahu, je dílem akad. sochaře Zdeňka Krybuse a Vratislava Růžičky. Pomník byl odhalen 9. 5. 1980.

Vítěz

  • Dejvice, ul. generála Píky; sochař Olbram Zoubek vytvořil sochu v r. 1981. Socha zpodobňuje mladého jásajícího chlapce, je z vrstveného cínu.

Památník legionářů II. svět. války

  • Dejvice, Vítězné nám., u výstupu ze stanice metra Dejvická; památník je tvořen asi 7 m vysokou, zvlněnou, bronzovou stélou, devíti žulovými deskami s názvy bojišť druhé světové války a dvěma vlajkovými stožáry. Jeho součástí je také informační box s počítačem s dotekovou obrazovkou, v němž je uložena databáze o vojácích, padlých v čsl. zahraničních jednotkách a spojeneckých armádách. V soutěži, vypsané z iniciativy Čsl. obce legionářské, byl jako vítězný ze sedmi vybrán společný návrh akad. sochaře Jiřího Plieštika, ing. Tomáše Novotného a Jiřího Opočenského. Investorem byla Čsl. obec legionářská (získala dotaci od Ministerstva obrany) a Městská část Praha 6. Památník byl odhalen 11. 11. 2004.

Rabíndranáth Thákur

  • Dejvice, Thákurova ul.; busta bengálského básníka a filozofa, nositele Nobelovy ceny, dar Indické republiky hlavnímu městu. Thákur Prahu navštívil r. 1921 a 1926 a přednášel tu. Busta byla odhalena 21. 4. 2004.

Sdílení cesty

  • Dejvice, park Hadovka, Velvarská ul.; 30. 6. 2004 bylo předáno 7 soch pěti autorů ze skupiny Tvrdohlaví na téma Sdílení cesty, které se stalo mottem soutěže vypsané radnicí Prahy 6. Jedná se o sochy Vzduchoplavec a Lavice od Františka Skály, Přelet a El Nino od Stefana Milkova, Malý marťan od Jaroslava Róny, Ležící od Michala Gabriela a Vstřícné kameny od Jasana Zoubka. Sochy jsou z patinovaného bronzu, Přelet je z leštěného bílého a černého mramoru.

Josef Masopust

  • Dejvice, park u stadionu Juliska, bronzová socha slavného fotbalisty, držitele Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1962. Autorem je akademický sochař Jan Nálepa. Socha byla odhalena 31.5. 2012.

Na slunci

  • Břevnov, Anastázova ul.; Čestmír Mudruňka vytvořil v r. 1985 sedící mramorovou postavu dívky, která si objímá kolena a nastavuje svou tvář slunci. Plastika je vysoká 150 cm.

Pomník obětem válek

  • Břevnov, Řečického ul.; na svahu proti kostelu sv. Markéty byl 7. března 1939 odhalen pomník občanům a rodákům Břevnova padlým v I. světové válce. Pomník vytvořil akad. sochař Jaroslav Brůha. Představuje umírajícího vojáka, který drží v ruce žerď praporu. Ten od něj přebírá postava ženy, alegorie Vlasti, která podpírá vojákovi hlavu. Rozměrné pískovcové sousoší je na mohutném okrouhlém podstavci. Pomník je pozoruhodný tím, že byl odhalen těsně před započetím další světové války, proto po jejím skončení byl do soklu pomníku vytesán nový nápis: Padlým obětem 1914 - 1919 1938 - 1945.

Daniel Adam z Veleslavína

  • Veleslavín, U Sadu; nedaleko veleslavínského nádraží před domem čp. 421/11 stojí pomník největšího humanisty své doby, spisovatele, překladatele a tiskaře Daniela Adama z Veleslavína. R. 1899 byl k jeho pomníku k třístému výročí jeho úmrtí položen základní kámen, pak byla uspořádána peněžitá sbírka a v r. 1902 byl slavnostně odhalen pomník, busta na vysokém podstavci, jehož autorem je sochař Antonín Procházka.

Dilema

  • Řepy, základní škola Socháňova; v r. 1987 vytvořil sochař Bohumil Zemánek bronzovou postavu v životní velikosti sedící na soklu u školní budovy.

Obludy

  • sídliště Dědina; mezi ul. Družicová, Šmolíkova a Parašutistů je umístěno několk objektů Kurta Gebauera z let 1980 - 89. Jsou z kamene, betonu a dlažby a mají výšku od 80 do 250 cm

Koně

  • Dejvice, na náměstíčku tvořeném ulicemi Wuchterlova - Kafkova byly v dubnu 2008 instalovány tři bronzové plastiky koní, které jsou doplněny vodními kaskádami a bazénky. Vytvořil je Michal Gabriel (1960), zakládající člen skupiny Tvrdohlaví

Sv. Václav

  • Přední Kopanina, na křižovatce U Akcízu, autoři: sochař Zdeněk Vahala, podle návrhu sochaře Václava Nováka, vytvořena z umělého kamene se strukturou pískovce; slavnostní odhalení a vysvěcení 28. 9. 2008

Vlado Prelog

  • Praha 6, budova Vysoké školy chemicko-technologické, busta odhalena 6. 12. 2008; Vlado Prelog - nositel Nobelovy ceny za chemii

Trolejbus

  • Šáreckou ulici zdobí od 1. 7. 2009 neobvyklý památník. Protože je tomu přesně 50 let ode dne, kdy v ulicích Prahy přestaly jezdit trolejbusy, rozhodla se radnice Prahy 6 připomenout tento významný dopravní prostředek minulosti. Dva autentické sloupy trolejbusového vedení, drát a část troleje připomínají, že právě Šáreckou ulicí jezdily od roku 1936 první trolejbusy v metropoli.

Kardinál Josef Beran

  • Praha 6, Thákurova ul. před budovou Teologické fakulty, odhalen 7. 12. 2009; Josef Beran - pražský arcibiskup v letech 1946 - 1969.

nahoru

Praha 7

Metronom

  • Letenská pláň proti Pařížské ul.; Vratislav Karel Novák ztvárnil v r. 1991 z oceli a betonu obrovský přístroj udávající tempo času. Je vysoký téměř 25 metrů a tvoří moderní dominantu Letné.

Stalinův pomník

  • Letná, proti Pařížské třídě; megalomanský pomník komunistické éry se začal budovat v r. 1952 a byl slavnostně odhalen 1. 5. 1955. V čele sousoší stál Stalin a za ním v řadě představitelé jednotlivých skupin občanů budujících nové zítřky (pomník byl přezdíván "fronta na maso"). Autory pomníku byli sochař Otakar Švec a arch. Jiří a Vlasta Štursovi. Bylo to největší skupinové sousoší v Evropě. Výška sochy byla 15,5m, podstavec měl rozměry 15 x 22 x 12 m. Pomník byl složen z 235 žulových kvádrů o váze až 30 tun. Celý pomník vážil cca 17 000 tun, základy byly až 7 m hluboké. Po Chruščovově odhalení kultu osobnosti a v období boje proti stalinismu byl pomník v listopadu 1962 odstraněn.

Diana

  • Letenské sady v centrální části; na hranolovém podstavci stojí bronzová dívčí postava s chrtem u nohou. Nároží podstavce je zdobené bronzovými želvami a hady, ve spodní části srnčí rodinka. Autorem sousoší z r. 1920 je František Rous. V r. 1997 se socha stala terčem nájezdu sběratelů barevných kovů a podařilo se z ní zachránit jen torzo. O rok později byla vyrobena a osazena její věrná kopie. Za krátko však opět došlo k odcizení, tentokrát celé plastiky. Pachatelé byli odhaleni, sochy prodali do zahraničí.

Památník bývalé studentské koleje Kolonka

  • Letná, Špejchar; pískovcový pomník na západním konci Letenských sadů poblíž křižovatky Na Špejcharu oznamuje, že zde v letech 1921 - 1939 stála studentská kolonie "Kolonka", bašta pokrokové inteligence. Pod nápisem je půdorysné schéma budov kolejí a datum 17. listopad 1989. Pomník byl postaven několik málo hodin před střetem studentů s tehdejší Veřejnou bezpečností na Národní třídě. Pomník je signován jmény M. Hlobilová-Mrkvičková, Sedláček, Rathauzský a Netolička.Kolej Kolonka bývala kdysi v Praze známým pojmem. Nazývaly se tak dřevěné budovy postavené pro mimopražské studenty. Budova zažila v r. 1927 požár, ale především obsazení kolejí 17. listopadu 1939 Gestapem a oddíly SS. Vojáci vyhnali studenty z ubytoven, převezli je do Ruzyně a odtud do koncentračního tábora Oranienburg. Nouzová kolej byla zbourána až dlouho po 2. světové válce.

Stojící dívka

  • Letenské sady; postavu ženy s rukama zkříženýma na prsou a skloněnou hlavou, umístěnou nedaleko restauirace Expo 58 vytvořila v r. 1960 Marta Jirásková-Havlíčková. Poněvadž restaurace i její okolí je značně zdevastováno a socha byla tedy také v ohrožení, byla přemístěna do depozitáře Národní galerie v Trojském zámku.

Sedící žena

  • Letenské sady; autorem abstraktní pískovcové sedící postavy nahé ženy je sochař Jan Kodet. Sochu vytvořil v r. 1957, umístil ji na krychlový pískovcový podstavec. Osazena sem byla v r. 1977.

Stojící hoch

  • Stromovka u zámečku, autor Karel Dvořák

Sedící dívka

  • Štvanice - Hlávkův most, autor J. Horejc

Tenista

  • Štvanice; v tenisovém areálu na Štvanici je umístěna socha od Ladislava Janoucha, který zvítězil v konkurzu 6 výtvarníků. Odborným poradcem mu byl tenista ing. Jan Kodeš.

Práce a humanita

  • severní předmostí Hlávkova mostu; při vjezdu na most z Holešovické strany stojí na pylonech dvě monumentální přes 5 m vysoká expresionistická sousoší Jana Štursy. Byla vytesána z pískovce v letech 1911 - 13 a na most osazena na pylony podle architektonického návrhu Pavla Janáka. Sousoší Práce (levá strana předmostí) představuje akty tří mužů a ženy, v postavě muže s kladivem zpodobnil autor sám sebe jako kameníka. Humanitu (pravá strana předmostí) zpodobňuje stařec v antické říze se svitkem v ruce, přidržující mladého klečícího muže a postavy dvou žen mezi nimi. Při výstavbě mimoúrovňové křižovatky byla sousoší rozebrána a skoro 20 let uschována na Štvanici. Každé sousoší se skládalo z 12 dílů vážících 16 tun. Po jejich zrestaurování byly plastiky v r. 1983 znovu osazeny, tentokrát dále od sebe na nové pylony podle návrhu arch. Stanislava Hubičky.

Vltava a faun

  • Holešovice, u stanice metra Vltavská; Vltava jako stojící víla poslouchá fauna, který sedí na rampě nad ní a hraje na píšťalu. Sousoší zdobí kašnu. Vytvořili je manželé Hudečkovi v r. 1985 z pálené hlíny.

Muž s býkem

  • Holešovice, Bubenské nábřeží; před hlavním vjezdem do Holešovické tržnice na mohutných podstavcích jsou dvě monumentální plastiky Muže s býkem, někdy zvané jako alegorie Trhu a Jatek. Na podstavcích jsou znaky hl. m. Prahy. Připomínají dobu, kdy dochované a restaurované stavby současné tržnice sloužily jako velkokapacitní jatky pro hlavní město Prahu, postavené 1893 - 96. Je to unikátní příklad zachované industriální architektury. Vlevo od vchodu je plastika Bohuslava Schnircha, vpravo pak dílo Čeňka Vosmíka, obě z roku 1895.

František Soukal

  • Holešovice, Ortenovo náměstí, parčík před objektem Masarykovy školy. František Soukal 13-ti letý chlapec, který zaplatil životem za Pražského květnového povstání. Bronzová busta byla ukradena a v parčíku stojí jen pylon s nápisem.

Hokejista

  • Holešovice, Výstaviště; před Sportovní halou na čtvercové základně z leštěné žuly na vysokém podstavci stojí postava, jedoucí na jedné brusli a radostně mávající hokejkou. Autorem sochy je Zdeněk Němeček, vytvořil ji v r. 1985 z hliníkové slitiny.

Jehlany s hebrejskou básní

  • Holešovice, Badeniho ul. proti izraelskému velvyslanectví; tři čtyřboké jehlany z železného plechu, zužující se k vrcholu, vysoké 2 m. Vytvořil je izraelský sochař Israel Hadany pro výstavu izraelské grafiky na Staroměstské radnici v létě 1995 a poté věnoval Galerii hl. m. Prahy. Báseň, jejímž autorem je také Hadany, je vyřezána do všech stěn jednoho hranolu. Slavnostní odhalení se konalo 19. 2. 1996.

Most

  • Stromovka; v r. 1999 vytvořil Miloslav Fekar instalaci mostu z dubového dřeva o rozměrech 300 x 800 cm.

Král a královna

  • před Veletržním palácem stojí moderní sousoší od Milana Knížáka z r. 1988. Postava muže a ženy je tvořena ze soustavy betonových krychlí na dřevěné konstrukci.

Pramen III

  • Kostelní ulice, poblíž vchodu do Národního technického muzea; autorem zajímavého objektu z bílých žulových kvádrů doplněných dřevem a železem je Zdeněk Hůla, pedagog a člen výtvarné skupiny Kruh. Kamenný pramen má rozměry 167x167x167 m a pochází z roku 1994.

Listy

  • Holešovice, U Městských domů; v r. 1980 osadila Ellen Jilemnická větrací kryt metra U Staré plynárny keramickou plastikou o výšce 200 cm.

Souboj olympských bohů s giganty

  • Troja, Trojský zámek; dvojramenné schodiště hlavního průčelí Trojského zámku, které vede ze zahrady do slavnostního sálu, je lemováno množstvím pískovcových soch a sousoší na motivy vítězství olympských bohů v souboji s giganty. Sochy vytvořil v letech 1685 - 1703 Jan Jiří Heermann za pomoci svého synovce Pavla Heermanna. V propasti prostřed schodiště jsou dva přemožení giganti, které bohové svrhli dolů, když se dobývali na Olymp. Na nejvyšším místě schodiště stojí Zeus se svazkem blesků a žezlem, vlevo od něj na sloupech zábradlí Mars, Neptun, Charon, Herakles a Diana. Napravo od Dia stojí Athéna, Apollo, Merkur, Prométheus, Hefaistos a Ceres. U úpatí schodiště vlevo je hero Silen s malým Bacchem, kterého vychovával, vpravo je Bacchus. Poprsní busty na vnějším zábradlí představují Noc, Den, Moře, Sever, Afriku a Indii (vlevo) a Mládí, Lověnu, Válku, Mír, Udatnost a Egypt (vpravo).

Paridův soud

  • Troja, zahrada Trojského zámku; v r. 1989 vytvořil Stanislav Hanzík dvě pískovcové sochy na téma Paridova soudu o výšce 220 cm.

Sousoší sedmi surikat

  • Troja, před hlavním vchodem do ZOO; sousoší bylo osazeno 29. května 2003, autorkou je Veronika Richterová, která již pro zahradu realizovala čtyři dlážděné krokodýly u východu, je též spoluautorkou Chodníku slávy v ZOO.Kovové plastiky byly vymodelovány v nepatrně nadživotní velikosti, s ohledem na smrštění materiálu. Výsledkem je tedy sousoší ve skutečné životní velikosti, osazené na kámen.

Lachtan Gaston

  • Troja, areál ZOO, v jezírku před restaurací u dolní stanice lanovky; bronzová socha na paměť populárního lachtana, uhynulého při povodni v r. 2002, byla odhalena 16. 11. 2005. Autorkou je akademická malířka Veronika Richterová.

Radegast

  • Troja, Zoo; v blízkosti výběhu vlků v Zoologické zahradě je umístěna socha Radegasta, pohanského boha úrody a symbolu staroslovanského pohanství od Albína Poláška. Identická socha Radegasta z umělého kamene o výšce 3 m byla vztyčena na vrcholu Radhoště v Beskydech již v r. 1930. Autor obou Radegastů žil trvale v Chicagu. Byl také autorem sochy Woodrowa Wilsona, která byla osazena r. 1928 ve Vrchlického sadech před nádražím, pojmenovaným jeho jménem. Pomník byl z rozkazu Reinharda Heydricha odstraněn po vstupu USA do války.

Ztracený pěšec šachové hry

  • Letenské sady, kamenná plastika od akademického sochaře Stanislava Hanzíka umístěna na vyhlídce nad Starým Městem v roce 2008.

Trojský kůň (originální galerie)

  • dřevěná stavba ve tvaru koně, uvnitř jsou výstavní prostory a prodej občerstvení. Autorem je grafik a výtvarník Ivan Nacvalač. Stavba je vysoká přes 6 metrů (i s koňskou hlavou téměř 9,5 m) a dlouhá 11,7 m; výstavní prostory ahoře v "těle" koně; kůň je mobilní.

nahoru

Praha 8

Alegorické sochy

  • z areálu nádraží Těšnov, které bylo r. 1985 zbouráno kvůli magistrále, byly přemístěny do archivu Muzea hlavního města Prahy. Jedna z nich Alegorie vědy, dvoutunové dílo z litého kamene vídeňského sochaře Bohuslava Schnircha, se dostala do vestibulu Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultuní nemocnice v ul. Ke Karlovu, kde je přístupná veřejnosti.

Petr hrabě Strozzi

  • Karlín, Kaizlovy sady; před hlavním průčelím Invalidovny stojí od r. 1898 pomník muže, z jehož odkazu byl ústav pro válečné invalidy s veškerým zaopatřením vybudován. Podle obrazu Strozziho z r. 1663 provedl jeho poprsí z bílého tyrolského mramoru Mořic Černil, profesor hořické sochařské a kamenické školy. Stupňovitý podstavec je prací školy.

Utonulým zákopníkům

  • Karlín, Kaizlovy sady, poblíž Sokolovské; v r. 1890 při povodni demontovali zákopníci (dnes ženisté) pontonový most postavený proti Invalidovně, aby ho nevzala voda. Zdivočelý proud při tom připravil o život 20 zákopníků. Brzy poté bylo rozhodnuto vybudovat jim v sadech u Invalidovny pomník. Je to 4 m vysoký obelisk na žulovém podstavci. Na obelisku jsou uvedena jména zahynulých, na vrcholu pylonu je kotva a lano jako atribut činnosti zákopníků. Pomník byl slavnostně odhalen 1891. Autor neuveden.

Vzpomínající (Zamyšlená)

  • Karlín, Kaizlovy sady; sedící dívčí akt od Břetislava Bendy z r. 1962.

Inteligence

  • Karlín, Lyčkovo nám.; po rekonstrukci Lyčkova nám. v r. 1999 byla vrácena zpět socha Josefa Mařatky, tentokrát už pouze v kopii, zatímco originál byl uložen v Galerii hl. m. Prahy. Originál zde před tím stál asi čtvrt století.

Křesla, Plavci, Hroši

  • Karlín, Skolovská 136a, venkovní prostory kancelářského centra Futurama Business Park (na místě Statistického úřadu), betonové sochy od Zdeňka Ruffera. Plavci a Hroši se nacházejí v mělkých bazénech, velké betonové ušáky slouží k posezení

JUDr. Jan Podlipný

  • Libeň, Elznicovo nám.; před sadem na svahu k Rokytce byl v r. 1935 umístěn a slavnostně odhalen pomník známého českého vlastence, primátora hl. m. Prahy, který se zasloužil o to, že Libeň byla v r. 1901 připojena ku Praze, a který byl také prvním starostou České obce sokolské. Na realizaci pomníku se podíleli sochař Jaroslav Brůha a arch. Jan Bloudek. Představuje sochu Podlipného v nadživotní velikosti.

Valdštejnský sloup

  • Libeň, ul. Na Dlážděnce; na hranolovém profilovaném podstavci, ozdobeném poškozenými znaky hraběte z Valdštejna, je vysoký sloup, zakončený hlavicí s deskou, která nese kouli. Pískovcový sloup dal Valdštejn postavit na památku vydláždění více než kilometrového úseku blátivé a nepohodlné cesty do vrchu na trojském břehu, po níž jezdíval Rudolf II. s družinou a panstvem od konce 16. st. na lovy do brandýských lesů. Vznikem jiné komunikace v 18. st. upadla tato v zapomenutí.

Kobyliská střelnice

  • Kobylisy; na původní vojenské střelnici z let 1889 - 91 za okupace gestapo popravovalo české vlastence od 30. května 1942 do 7. května 1945, celkem zde bylo zavražděno přes 500 lidí. Pietní území s památníkem bylo definitivně upraveno v letech 1975 - 78 podle projektu architektů Luďka Tondla a Josefa Poláka. Ve svahu je vysoký dřevěný kříž s trnovou korunou a uprostřed místa na nízkém červeném žulovém podstavci je bronzová postava skloněné ženy s názvem Nepokořená vlast od Miloše Zeta. Dlouhá řada bronzových desek nese jména popravených. Betonová zeď na okraji pietního území hlásá verše Miroslava Floriana: Zastav se na chvíli, krev naše vstoupila do této země, ale my se znovu vzpřímili. Na jižní zdi je mozaika Martina Sladkého.

Pták se sluncem v křídle

  • Bohnice, Lodžská ul.; sochař Václav Frydecký vytvořil v r. 1985 pískovcovou sochu ptáka s rozepjatými křídly, v jednomž z nich je znázorněno slunce. Socha je vysoká 130 cm.

Koupaliště

  • Ďáblice, Čumpelíkova ul.; sochař Bohumil Zemánek vytvořil v r. 1990 - 91 tři bronzové koupající se postavy v životní velikosti.

Jan Hus

  • Troja, Trojská ul. před Gymnáziem Svatopluka Čecha, Troja; r. 1925 byl slavnostně položen základní kámen k Husovu pomníku v prostoru za Trojským zámkem, který věnoval statkář Alois Svoboda.Vlastní pomník byl darem trojského občana ing. Václava Kočky a jeho choti Jarmily rozené Amortové. Pomník byl vytvořen podle modelu z pozůstalosti sochaře Viléma Amorta, jeho architekturu vytvořil arch. Vojtěch Bůžek, stavitel z Vinohrad. Mistr Jan Hus stojí na symbolické hranici z polen, připoután řetězy v horní i spodní části ke kůlu. Slavnostně byl odhalen r. 1926.

Mostaři

  • Florenc, před autobusovým nádražím u Z vchodu; sochař Karel Hladík, od r. 1982, je považována za jedno z nejlepších děl socialistického realismu

Husitské práče

  • za kostelem sv. Cyrila a Metoděje; sochař Jan Jiříkovský, instalována v r. 1962, připomíná bitvu na Vítkově (1420)

Operace Anthropoid

  • tzv. kobyliská zatáčka, proti Vychovatelně. Památník parašutistům z výsadku Anthropoid, kteří v r. 1942 spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Pomník odhalen 27. 5. 2009.

nahoru

Praha 9

Emil Zátopek

  • Vysočany; socha je dočasně umístěna před budovou a. s. Sazka, definitivní místo má mít v areálu víceúčelové haly Sazka ve Vysočanech. Jedná se o druhý bronzový odlitek, který vytvořil ak. sochař Jaroslav Brož. Slavnostní odhalení se konalo 12. 12. 2002. První z odlitků stojí od října 2002 v Lausanne v parku Olympijského muzea. Socha je vysoká 190 cm a váží 170 kg.

Život hrou

  • Vysočany, u Sazka Areny; sousoší, které znázorňuje hokejového brankáře, krasobruslařku a chlapce obouvajícího si brusle, vytvořila kanadská sochařka českého původu Lea Vivot. Součástí plastiky je lavička, na níž jsou vyryty citáty našich i zahraničních hokejových osobností.

Průmysl

  • Vysočany; před budovou polikliniky je socha Vincence Makovského z r. 1928. Původně stávala u vchodu do Peněžní burzy, která se nacházela mezi Smetanovým divadlem a Národním muzeem. Socha je koncipována pro pohled zdola, dnešní umístění je pro ni nevhodné.

Modrý Vysočan

  • Vysočany, nám. OSN, kovová socha, autor p. Voříšek

Lavička neřesti

  • Vysočany, ul. K Žižkovu; před budovou Sazky  - socha muže sedícího na lavičce s novinami v ruce. V klíně muže spočívají ruce ženy, která s odhaleným rozkrokem klečí před ním na zemi. Je to zmenšená kopie stejné sochy, která je v Torontu v Kanadě. Sochu vytvořila kanadská sochařka českého původu Lea Vivotová. Je známa mnohými odvážnými sochami lidí sedících na lavičkách. Socha byla odstraněna v roce 2011.

Koupání

  • Hloubětín, stanice metra B; sochař Jaroslav Hladký vytvořil v r. 1985 bronzovou 180 cm vysokou postavu, připravenou ke skoku do vody

Jan Nepomucký

  • Dolní Počernice, ul. Národních hrdinů; u mostu přes říčku Rokytku stála původně barokní socha tohoto světce, která byla stržena r. 1918 za podobných okolností jako Mariánský sloup na Staroměstském nám. Později jí byla ještě uražena hlava a během let komunismu se z ní stalo pouhé torzo. Místo jeho obnovy byla realizována socha nová, moderní, sochařky Elen Jilemnické. Je z hořického pískovce, 2 m vysoká, na podstavci vysokém 1 m. Socha byla odhalena 25. 10. 2004.

Fragment

  • Starý Prosek, park Podviní; socha Jiřího Kačera připomíná torzo obrovského klu. Byla v parku umístěna na podzim 2003 v rámci výstavy Pučení, spolu s díly dalších osmi autorů. Objekt pak získal nejvíce hlasů v anketě o trvalém umístění v parku, uspořádané mezi návštěvníky parku.

Pieta

  • Prosek, U proseckého kostela, sousoší

Plastika

  • Kamenný blok, Střížkov, vnitroblok mezi Šluknovskou a Varnsdorfskou, autor M. Chlupáč

Plastika

  • Kameny, Střížkov, vnitroblok Varnsdorfská - Českolipská, autoři Vácha a Kašpar

Niké

  • Střížkov, vnitroblok Českolipská a Mimoňská, autor J. Dušek

Dvoureliéf

  • Kamenné tváře, Střížkov, vnitroblok Českolipská a Mimoňská, autor J. Šimek

Horizontála

  • Prosek u Mototechny - Litvínovská, kovový vysoký jehlan ve špatném stavu, autor p. Irmanov

Hudba

  • Prosek, park Litvínovská - Bohušovická, pískovcová plastika, autor M. Reiner

Květ

  • Prosek, před č. 609, pískovcový květ, autorkou je E. Kmentová

Venuše

  • Prosek, v zeleni Rumburská - Bílinská, autor J. Jírava

Jiří Wolker

  • Prosek, Park přátelství, bronzová socha od Miloslava Šonky a Stanislava Hanzala, instalována v r. 1984

Zeď

  • u nákupního střediska Plus, autor M. Hejný

Květ

  • Prosek u Mototechny Litoměřická, autor M. Hejný

Medvěd

  • Prosek, MŠ Litvínovská, autor p. Stefan

Sv. Jan Nepomucký

  • Vinoř, náměstí; jedna z nejkrásnějších soch světce, jichž je v Praze značné množství, je umístěna před kostel Povýšení sv. Kříže ve Vinoři. Jejím autorem je pozdně barokní umělec František Ignác Platzer nebo někdo z jeho dílny. Postava v kanovnické říze stojí na veliké rybě, symbolu mlčení. Světec se sklání ke kříži v pravé ruce a v levé ruce má knihu. Na volutách u jeho nohou sedí dva andílkové s kartušemi, v jedné s reliéfem sv. Václava, v druhé s reliéfem Staroboleslavské Madony. Pískovcová socha je datována chronogramem 1755.

Rozum a cit

  • Kbely, parčík u Železnobrodské ul.; pískovcová socha Ladislava Šalouna z r. 1934 představuje dva akty sedící na nízké kamenné lavici - muž s rukama na kolenou hledí na ženu schoulenou s hlavou v rukách. Plastika stávala původně v Petřínských sadech, sem byla osazena v r. 1975.

Otec a syn, Matka a dcera

  • Kbely, Albrechtická 1; dvě betonová protějšková sousoší v životní velikosti vytvořil v r. 1976 Karel Lidický.

Památník prvního rozhlasového vysílání

  • Kbely, Mladoboleslavská; poblíž autobusové stanice U Vodojemu vyrůstá ze zelené plochy trávníku osm nízkých paprskovitě uspořádaných zídek z červených pálených cihel, které symbolizují šíření rozhlasových vln do éteru. Odsud z okraje kbelského letiště se 18. května 1923 první vysílání uskutečnilo. Vysílalo se z plátěného stanu, vysílač měl výkon 1 kW. Prvním profesionálním hlasatelem byl herec Adolf Dobrovolný.

nahoru

Praha 10

Povýšení Vršovic na městys

  • Vršovice, Heroldovy sady; v r. 1885 byla místní obec Vršovice císařem povýšena na městys. Rozhodnutí převzal tehdejší starosta Vršovic Josef Herold, po němž jsou dnes pojmenovány sady. Na památku této události vybudovala Měšťanská beseda ve Vršovicích památník, vysoký pískovcový jehlan s bronzovým znakem městyse Vršovic.

Dívka

  • Vršovice, Turkmenská ulice, v zeleni mezi domy

Do života

  • Vršovice, ulice Vladivostocká, před školou proti Jaltské, autorem je J.Klimeš

Chlapec s dívkou

  • Vršovice, Kazašská ulice, v zeleni mezi domy

Chlapec s letadlem

  • Vršovice, Tadžická ulice

Matka s dětmi

  • Vršovice, Taškentská ulice, v zeleni mezi domy

Matka s dítětem

  • Vršovice, Ke Strašnické; postavu ženy s dítětem v náručí v nadživotní velikosti z umělého kamene vytvořil sochař Peter Oriešek v r. 1982.

Sv. Jan Nepomucký

  • Vršovice, Vršovické nám.; vedle kostela sv. Mikuláše stojí na profilovaném soklu pískovcová postava světce v kanovnické říze s krucifixem v náručí z r. 1725.

Památník mladých židovských sportovců

  • Strašnice, Hgibor před vchodem do areálu Rádia Svobodná Evropa. Opracovaný kámen z pískovce s hebrejským nápisem Hagibor (Hrdinové) s pamětní deskou. Pomník byl odhalen 29. 11. 2011

Národní skautský památník

  • Strašnice, u strašnického krematoria, slavnostní odhalení pomníku se konalo 10. května 2003, je věnován památce 749 československých skautů a skautek, kteří padli na bojištích obou světových válek nebo se stali oběťmi nacistické či komunistické zvůle. Autorem je malíř, grafik a ilustrátor Vladimír Pechar.

Bouře a Vodopád

  • Strašnice, park Na Vinici; sochu Vodopád z r. 1982 i sochu Bouře z r. 1993 poskytl autor Ivan Jilemnický k osazení do parku zdarma. Spolupracoval s ak. arch. Petrem Keilem. Sochy byly odhaleny v r. 1997.

Řečiště

  • Strašnice, Vilová 11; v r. 2001 byla na zahradu Trmalovy vily instalována socha Ivana Jilemnického Řečiště. Je z hořického pískovce, vznikla přímo v Hořicích, rodném městě sochaře. Socha je vysoká 2,30 m.

Dítě v náručí matky

  • Strašnice, ulice Ke Strašnické, v zeleni před domem

Padlým z I. svět. války

  • Strašnice, nároží Starostrašnické a Mrštíkovy ul.; plastika sedícího muže, umístěná v zahradě zvláštní školy. Na přelomu září/října 2004 restaurována dílnou akademického sochaře Miroslava Koláře.

Jaro

  • Strašnice, areál Strašnického krematoria, autorem je J. Wagner

Život

  • Strašnice, v parku proti Tuklatské a v Úžlabině, autorem je M. Vácha

Rozvíjejíci se květ

  • Strašnice, sídliště Skalka, u obchodního centra mezi ulicemi Rubensova a Goyova, autorem je J.Holinka

Strom života

  • Strašnice, Skalka; ulice Pod Strání a Nedvězská, autorkou je B.Kodymová

Altán

  • Malešice, Rektorská ul.; sochaři Karel Nepraš a Kurt Gebauer vytvořili v r. 1989 z litiny, dřeva a železa objekt altánu, vysoký 490 cm.

Hudba

  • Malešice, ulice Počernická, mezi Limuzskou a Božeckou, autorkou je V. Merhautová

Poezie a učení

  • Malešice, ulice Nad Vodovodem (před školou), autorem je V. Bejček

Milenci

  • Záběhlice, sídliště Zahradní Město; v ul. V Korytech je osazeno pískovcové sousoší dvou postav z r. 1970, autor Ladislav Kovařík.

Tři postavy v bazénu

  • Zahradní Město, u OD Květ, autorem je F. Häckel

Antonín Švehla

  • Hostivař; v parčíku na rohu ulic Švehlova a Pražská je umístěna busta Antonína Švehly (1873 - 1933), hostivařského rodáka, statkáře, předsedy České agrární komory, ministra vnitra a ministerského předsedy ČSR. Byla odhalena 23. 6. 2001 a je dílem akademického sochaře Jana Bartoše a sochaře Vítka Zdrůbeckého. Bronzová poprsní busta je na úzkém bronzovém pylonu, na němž je Švehlův citát: Demokracie není jen právo, ale také povinnost. Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy.

Sv. Jan Nepomucký

  • Uhříněves; v parku na náměstí na trojbokém podstavci s římsou je významná postava světce v kanovnickém obleku s biretem na hlavě, v náručí s krucifixem a palmovou ratolestí. Podstavec je zdoben reliéfy z jeho života, u nohou mu sedí tři andílci. Pískovcovou sochu vytvořil kolem r. 1730 Matouš Václav Jäckel.

 


Widgety

Rezervace ubytování

Datum příjezdu

Datum odjezdu

Počasí

Oblačno

Den: 25/29 °C Noc: 16/12 °C

Polojasno

Den: 26/30 °C Noc: 15/11 °C

Polojasno

Den: 25/29 °C Noc: 15/11 °C

Přeskočit na hlavní menu